Deník tanečníka #blackpool

Když jsem se tam vydával kdysi poprvé, tak jsem si pořídil na tu slávu nový béžový oblek, který zcela jistě okouzlí všechny taneční celebrity, které my kamarád co se mnou letěl sliboval.

Když jsem ho ale přinesl domů a viděl ten malý červený kufřík, kam se měla vejít veškerá paráda na celých sedm dní ve velkém světě tance, tak jsem vůbec netušil, jak to tam všechno nastrkám;)

Po několika pokusech to přece jen vyšlo a já mohl vyrazit směr Praha-Manchester…

Odbavení a odlet proběhl hladce, ale celý let proběhl v bouřce, která letadlem smýkala tak, že už jsem nevěřil, že se do vysněné Winter Gardens podívám., ale mělo to šťastný konec v podobě dramatického přistání v Manchesteru.

Překvapení všech, byla mokrá zavazadla účastníků letu a tak můj roztomilý červený kufřík vypadal spíš jak utopený lodní kufr z druhé světové válka a já měl oprávněné obavy o stavu svého šatníku….

Za pár liber mě taxikář hodil na laciné ubytování a vybalování vypadalo tragicky… Zlatý hřeb svého šatníku a to béžový oblek, jsem vyndal v nedobrém stavu, jako obleček pro vodníka česílka.

Naštěstí to spravila sprcha a fén, který za libru fungoval minimálně 5 minut;)

K večeru jsem se vydal prozkoumat soutěž. Neznalý poměrů, jsem zakoupil vstupenku a usednul na volná místa v první řadě. Jaké bylo moje překvapení, když po přestávce si kolem mne sednul Alan Fletcher, Hans Galke a Bryan Watson s Carmen. Dívali se na mě, jako kdybych přiletěl z marsu a já s noblesou sobě vlastní jsem odkráčel do zóny ke stání, kde jsem na jedné noze sledoval slavný Team match.

Blackpool jsem pak navštívil mnohokrát a vždy to pro mně byla obrovská dávka inspirace, kterou jsem v sobě zpracovával celý následující rok. Písničky si zpíváte celou cestu na letiště a fígle těch nejlepších tanečníků si jdete zkoušet, jen co položíte doma tašku za dveře…