Cha cha cha

Tato hravá forma tance, se objevila v roce 1953 jako sestra mamba, které se tančilo na rytmy rumby a boogie.
Vůbec kořeny všech karibských tanců jsou velmi propleteny a můžeme se dnes jen dohadovat kdo s kým a proč…

Za stvořitele tohoto tance je považován hudebník a skladatel Enrique Jorrín,

který se narodil v roce 1926 a byl to kubánský charanga houslista, skladatel a hudební režisér. To on dal tomuto tanci specifický kláves, kdy muzikant hraje pět úderů na čtyři doby.

Z tance známého svou triolou zpívanou slabikami „cha-cha-cha“ se nakonec vyloupnul jeden z celosvětově nejoblíbenějších stylů tance.

Těžko byste dnes hledali někoho kdekoli na světě, kdo neví co název Cha cha znamená.

Její název údajně vzešel od typického klapání podpatků. Charakteristickým prvkem tance je vychylování kyčlí do stran. Jinak mnoho figur a variací pochází z USA, kam se tanec zásluhou kubánských emigrantů rozšířil.

Díky technice nášlapu, kdy většina kroků se našlapuje přes stlačená kolena, je cha-cha tancem méně prostorovým a také méně uvolněným než třeba samba.

Není to složitý tanec a ve světě získal svou velkou oblibu právě pro svou možnost se jej rychle naučit. Vždyť čačou se v tanečních kurzech většinou začíná a to proto, aby se lidé tancem neodradili. To přesně čača splňuje. Na začátku není těžká a je pestrá i zábavná.

V původní hudbě slyšíme typické jednoduché lidové nástroje kravího zvonu, paliček a lira.

Bonus:

Na počátku 50. let pracoval Enrique Jorrín jako houslista a skladatel v charangové skupině Orquesta América. Skupina vystupovala v tanečních sálech v Havaně, kde hráli danzón, danzonete a danzon-mambo pro davy zaměřené na tanec. Jorrín si všiml, že mnoho tanečníků na těchto koncertech mělo potíže se synkopovanými rytmy danzón-mambo. Aby jeho hudba byla pro tanečníky přitažlivější, začal Jorrín skládat písně, kde byla melodie při prvním downbeatu silně vyznačena a rytmus byl méně synkopický. Když Orquesta América provedla tyto nové skladby v klubu Silver Star v Havaně, tak tanečníci improvizovali trojitý krok v práci nohou a vytvořili zvuk „cha-cha-cha“. Nový styl se tak stal známým jako „cha-cha-cha“.
Základní kroky „Cha-Cha-Cha“ „raz-dva-cha-cha-cha“ se nachází v několika afrokubánských tancích z náboženství Santería. Například jeden z kroků použitých v tanci pro orishu Ogun používá stejný vzor nohou. Tyto afrokubánské tance předcházely vývoji Cha-Cha-Cha a byly známé v 50. letech mnoha Kubánci, zejména afrického původu. Někteří tedy spekulovali, že Cha-Cha-Cha byla inspirována těmito afro-kubánskými tanci.

V roce 1953 vydala Orquesta América dvě kubánské nové skladby „La Engañadora“ a „Silver Star“ v kubánské gramofonové společnosti „Panart“. Jednalo se o první skladby Cha Cha Cha, které kdy byly zaznamenány. Okamžitě se z nich staly hity v Havaně a další kubánské orchestry charangy tento nový styl rychle napodobily. V havanských tanečních sálech brzy došlo k šílenství Cha Cha Cha, které popularizovalo hudbu a související tanec. Tato šílenství se brzy rozšířila do Mexico City a do roku 1955 se hudba a tanec Cha-Cha-Cha staly populární v Latinské Americe, Spojených státech a západní Evropě, po stopách Mamba, který byl celosvětovým světem šílenství o několik let dříve.

Zdroj: Wikipedie