Týden desátý

se soustředil na soustředění. Do čtvrtka jsme se účastnili 20. ročníku Letního tanečního soustředění v Pršticích, kde jsme i trénovali. Bylo to náročné, nacpat samostatný trénink, společné lekce, practisy, trénování našich svěřenců a spoustu dalších aktivit do 24hodinového dne není jen tak. Konec týdne jsme pak věnovali cestování a regeneraci. No a jak to šlo den po dni?

Pondělí

 

představovalo první celý den na soustředění. Měli jsme to štěstí, že jsme nemuseli dělat noční dohled nad zvěří (protože jestli jste někdy hlídali větší skupinku dvanácti až osmnáctiletých mládežníků, tak víte, že se západem slunce ožívají a věnují se všemu možnému, jen ne spánku) a mohli jsme spát v klidu doma. V devět hodin ráno jsme byli připraveni na první lekci. Měli jsme trénovat s několikanásobným mistrem světa Paolem Boscem, který je pravidelným trenérem našich soustředění. Ale co se nestalo – Paolovo noční letadlo bylo zrušeno, a proto jsme trénink museli přesunout na odpoledne. Nebylo to ale nakonec ke škodě, protože dopoledne jsme mohli věnovat samostatnému tréninku, kde jsme se, jak rádi říkáme, rekalibrovali po sobotních a nedělním practisech. Na oběd, jak je již pro domácí jídelnu zvykem, jsme měli těstoviny s kuřecím masem. Mně to chutná, ale možná lepší, že Paolo ještě nepřijel, protože české „al dente“ je trošku jiné než to italské. Odpoledne jsme zvládli zbytek aktivit: trénink s Martinem, trénink s Paolem, trénování našich párů a večerní practise. Tréninky byly super, udělali jsme hromadu práce. S Paolem jsme dokončili quickstep, u kterého jsme si vysvětlili poslední nejasné kousky. Poté jsme s Martinem (nebo spíše u něj) tančili ještě o kus víc, vedl totiž soustředění ve stylu Petera Maxwella (jednoho z nejlepších trenérů světa, který je proslulý tím, že učí ze židle), jen od Martina hrozilo nebezpečí zásahu oštěpem ve tvaru berle, který na nás naštěstí ovšem nakonec neletěl (kecám, ale vždycky jsme stačili uhnout.) Po večeři nás čekal už jen practise, který byl taky super – tím myslím super dlouhý, ale aspoň jsme si v hlavě ustálili délku téměř dvou minut, protože se Martin při pouštění hudby párkrát „zapomněl“ (vždycky jen při naší skupině, to je ale náhodička). Poté příjezd domů, rychlá druhá večeře a ještě rychlejší spánek.

Úterý

začalo luxusním vstávání lehce po osmé ráno; po cestě do Prštic jsme se zastavili u Olympie na nastartovávací kávu, kterou jsme si zopakovali ještě při dojezdu. V Pršticích nás už čekala ranní lekce s Paolem. Začali jsme valčíkem, ve kterém jsme pilovali svou novou choreografii tak, aby na příští týden, kdy jedeme do Itálie, byla vybroušená do posledního detailu. Myslím, že jsme udělali pořádný krok na cestě, ale ještě kousek nás přece jenom čeká. Před obědem jsme ještě měli s Paolem společnou lekci, kterou vždy trávíme ve třech rolích: částečně jako překladatelé, zčásti jako trenéři, když děti ještě přesně neznaly kroky, a taky jako trénovaní, kteří procvičují probírané téma. Poté skvělá polévka a chutné lehké jídlo, které i Paolův mlsný jazýček snědl s chutí, čímž jsme dostali takovou naši michelinskou (molinellskou) hvězdu od hvězdy. Odpoledne jsme trošku trénovali druhé, trošku trénovali sebe, a hlavně podnikli další krůček k natrénovanému valčíku s Peterem, tedy Martinem. No a protože jsme pilovali zejména část, kde je hodně kontračeků, začala nás lehce bolet záda, takže jsme přeskočili večerní practise a zvládli jsme trojboj zuby-sprcha-spánek o kousek dříve.

Středa

byla nejdelším a nejtěžším dnem. Čekalo nás totiž večerní match analyze (to už znáte z pátého týdne), tentokrát v českých podmínkách, ale se zahraniční účastí dvou mistrů světa/trenérů. Ráno jsme nicméně začali poslední lekcí s Paolem, protože ve čtvrtek už musel být opět v Itálii. Kvůli tomu jsme měli lekci delší, a podařilo se nám tedy dokončit celý valčík, takže byl připraven na večer i na příští týden. Do oběda jsme stihli ještě samostatný trénink a poté s plnými bříšky rychlý karimatkový power nap. Když jsme se vzbudili, ještě jsme si jako zákusek dali lekci s Martinem, na které jsme se domluvili na tancích na večer. Ještě do včerejška byla volba jasná, plánovali jsme tango a waltz jakožto dva sólo tance pro tuto sezónu, ale když ten valčík nyní fungoval tak parádně, měli jsme příjemné dilema. To jsme nakonec vyřešili jednoduše, a ač na matchi jsme tančili waltz a tango, valčík jsme tančili a natočili předem (jak jste vše mohli vidět na našich Instagramech). Po matchi jsme se protáhli uklízením stolů, za odměnu pak ještě milá diskuse a poté již cesta domů a spát.

Čtvrtek

začal dříve než předchozí dny, protože již o půl deváté jsem museli být na sále, kde nás čekal debriefing (takové dvacetiminutové diskuse s trenéry, kteří nás včera hodnotili). Potěšilo nás, že jsme dostali spoustu komplimentů, jak jsme se od minulého roku zlepšili, i tipů, na čem je potřeba ještě zapracovat. Poté jsme absolvovali ještě dvě individuální lekce a pár hodin trénování našich svěřenců. Příjemně unavení jsme se po večeři odebrali domů a sbalili si věci na zítřejší cestu, kterou jsme plánovali už na brzkou pátou hodinu, abychom se vyhnuli vídeňským tradičním ranním zácpám. No a protože David je velice poctivý v balení kufrů, přihodil pár kusů čistých ponožek a spodního prádla (taky čistého) do kufru, který si minulý týden nevybalil, a šel si lehnout, zatímco Tara si nudně sbalila znovu vše jiné, a dokonce to naskládala i do auta.

Pátek

nás zastihl ještě se zalepenýma očima, protože jsme ráno vstali už před pátou hodinou. David si dobalil ještě pár věcí, na které si v posteli během noci ve snu vzpomněl, že mu minule chyběly, a po vypití kávy s dalším cestovním šálkem v ruce vyrazil skládat věci do auta. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že Tara svoji (o kousek větší) polovinu do auta už naložila. Potom co David vše přeskládal (protože mu musí vše vycházet jako tetris), konečně jsme vyrazili. David vydržel řídit až na české hranice, kde se vyměnil s Tarou, která pokračovala až skoro do Grazu (je to prostě silná žena). Poté, co jsme dorazili do Mariboru, jsme měli na programu velice důležitou aktivitu, a to regeneraci. Začali jsme tím, že jsme se odebrali na regeneraci v horizontální pozici přikryti pokrývkou proti úniku teploty, což jsme vydrželi až do pozdního oběda. Po tomto kvalitním spánku jsme si dali obědo-večeři a šli na podvečerní procházku. Když jsme se vrátili domů, připravili jsme si lehkou pozdní večeři z popraskané slané kukuřice a věnovali se studiu americké filmografie, konkrétně netflixové novinky „New doctor“.

Sobota

patřila k jednomu z těch dní, kdy se snažíte dohnat to, co jste v předchozích dnech nestihli. Takže jsme začali pozdním vstáváním, pohodovým předobědovým cvičením a následně jsme se věnovali přípravě přednášky, kterou máme příští týden na International training camp Molinella. Vyhledávali jsme spoustu materiálů, prošli jsme řadu knih a videí, až jsme skončili s kupou poznámek a knížek. Když jsme viděli, kolik toho je, shodli jsme se, že bude moudřejší to nechat na zítřek. Nicméně Davida čekala ještě nějaká práce nejen k dalšímu soustředění pro začátečníky, ale hlavně na mistrovství světa. Tara měla nějaké pochůzky po městě, a navíc byla pověřena nákupem na pár dalších dní. Společně jsme si pak dali večeři a další díl našeho seriálu.

Neděle

měla v plánu jen dvě činnosti. Dokončit všechny přípravy a odcvičit další HIIT. Při snídani jsme vedli diskusi nad pořadím těchto cvičení, znáte to: “moc horko“, „moc brzo“, “moc blízko jídla“ a populární “moc se mi nechce“. Takže jsme pracovali tak dlouho, až jsme se dostali ke cvičení v moment, kdy začínalo pršet. A tak před námi vyvstala hamletovská otázka – jít cvičit v dešti, nebo nejít cvičit v dešti? No, nejdříve jsme se domluvili, že to odložíme, nicméně protože nám došly příspěvky na Instagram, rozhodli jsme se, že odcvičíme kousek, který natočíme. První interval se nám nepodařilo natočit, protože jsme zvolili špatný úhel kamery, ve druhém nám spadl telefon na zem, a tak jsme nakonec celý HIIT odcvičili v tom největším dešti a pak celí promočení udělali pár fotek a spokojení odešli domů, když už déšť přestával. Večer nás čekala jen krátká oslava narozenin Tařiny maminky Alenky a spánek a příprava na další týden.

Interview Dominika Rošková

Interview Dominika Rošková

Zdravíme všechny tanečníky, dnes máme tu možnost představit Vám skvělou tanečnici, finalistku taneční reality show Let's dance, a několikanásobnou Vícemistryni Slovenska, Dominiku Roškovou. Pokud...

číst více
Tanec Vám prozradí sexuální kvality

Tanec Vám prozradí sexuální kvality

Ženy jsou přímo fascinovány muži, kteří umí dobře tančit. Jamajští vědci pátrali po tom, proč tomu tak je. V kurzu jsou podle nich symetričtí tanečníci, kteří se pohybují mnohem lépe, a jsou proto...

číst více
První šampionát v roce 21

První šampionát v roce 21

Včera proběhl první letošní Národní šampionát v kombinaci deseti tanců. Konalo se tak ve Sportovní hale Kojetín a to již po čtvrté v řadě. Po dlouhé době se zde sjela celá česká taneční scéna, což...

číst více
Deník tanečníka #potreninku

Deník tanečníka #potreninku

#potreninku Po tréninku se v tanečníkovi mísí pocit štěstí, únavy a někdy bezmoce... Je těžké se někdy donutit jít na trénink, ale je strašně těžké zapomenout na únavu z předchozích tréninků, které...

číst více
Deník tanečníka #blackpool

Deník tanečníka #blackpool

Když jsem se tam vydával kdysi poprvé, tak jsem si pořídil na tu slávu nový béžový oblek, který zcela jistě okouzlí všechny taneční celebrity, které my kamarád co se mnou letěl sliboval. Když jsem...

číst více
„Cesta do světa Davida a Tary XI.“

„Cesta do světa Davida a Tary XI.“

Týden jedenáctýbyl zajímavý a nezapomenutelný, ale náročný, i svým způsobem trošku jednotvárný. Účastnili jsme se International Training Campu v Molinelle, což je jedno z největších soustředění na...

číst více
CzechEnglishGermanItalianRussianSpanish