Týden jedenáctý
byl zajímavý a nezapomenutelný, ale náročný, i svým způsobem trošku jednotvárný. Účastnili jsme se International Training Campu v Molinelle, což je jedno z největších soustředění na světě. Běžně probíhá v Caorle, oblíbené dovolenkové destinaci Čechů, ale kvůli dnešní situaci ve světě je přesunuto do Molinelly, domovského města našeho mezinárodního týmu – týmu Diabla. Náplň soustředění tvoří velice originální a inspirující program, soustředění jako takové září skvělými tanečníky a úžasnými trenéry. Jen se nám už ke konci týdne (kvůli naší velké vytíženosti vlastním trénováním, trénováním italské mládeže anebo učením se nových italských slovíček) lehce pletly dny.
Pondělí
začalo v Mariboru a jak to tak v Mariboru bývá – čekala nás oslava narozenin. Tentokrát jsme šli na rodinný oběd náležitě poblahopřát Tařině mamince. Volba padla na stylovou mexickou restauraci Galeb, shodou okolností patřící našim kamarádům, kterým čas od času pomáháme s jejich e-shopem (jak už víte). Ne náhodou jsme tak měli nejlepší stůl s výhledem na řeku a přípitek zdarma, jen to “všechno nejlepší” jsme si museli zazpívat sami. No a jestlipak víte, co nás čekalo po obědě? Ano, správně, power nap. Po tomto příjemném (a nutném, uznejte) doplnění energie jsme vyrazili do Itálie, protože nám přišel plán lekcí. A ejhle, už první den prý budeme trénovat 6 lekcí, proto jsme chtěli být hezky vyspaní a připravení. Vyjeli jsme směr Molinella a po cestě hledali, kde bychom přespali, protože všechno ubytování, které nestálo více než 250€ za noc, již bylo beznadějně vyprodáno a my měli objednaný hotel až od úterý. Nakonec nám ale štěstí přálo a my našli krásný hotel se skvělou matrací v ložnici a luxusní vanou v koupelně (což je pro Taru parametr číslo jedna v hodnocení kvality ubytování) blízko Padovy a jen deset minut z dálnice. Parádně jsme se vyspali a na zítra nám už zbývalo pouze sto padesát kilometrů, což byla příjemná změna při našich nekonečných cestách do Itálie.
Úterý
Protože většinu cesty jsme si odkroutili už včera (a to doslova – volantem), David nekroutil očima, kdy už tam jako budem. Učit jsme navíc začínali až odpoledne, tak jsme si dopřáli dlouhý spánek; samozřejmě ne proto, že bychom byli nějací velcí spáči (chraň bůh!), jen jsme chtěli využít naplno zaplacený hotel se skvělými matracemi (ačkoli Tara ve vaně skoro i spala). Takže v devět padesát devět jsme se slavnostně odhlásili z hotelu a vyrazili na cestu. Samozřejmě první zastávka byla na snídani; už typicky káva a croissant, nicméně žádné velké zdržování a potom hned Molinella. Nejdříve jsme směřovali do kanceláře, kde jsme vyřídili platbu za soustředění, členství v teamu a další dokumenty, a přihlásili se do dalšího ročníku v taneční akademii. Jak bylo vše vyřízeno, dali jsme si dali lehký oběd z naší oblíbené asijské restaurace u našeho oblíbeného stolu číslo pět. A hezky najedení a odpočatí jsme odjeli na sál na náš první tréninkový den. (Zmiňuji náš, protože kvůli hygienickým opatřením v Itálii musí být kapacita takovýchto akcí omezena na menší počet lidí, a proto se na soustředění přihlašuje vždy jen na dva dny, aby se mohl protočit co největší počet tanečníků. V Caorle totiž bývá okolo tisíce párů). Tréninky nám šly dobře, začátek soustředění byl opravdu mezinárodní, a měli jsme tak možnost předávat svoje zkušenosti a znalosti párům od Belgie až po Rumunsko. Poté jsme příjemně unaveni šli na rychlou večeři a spát.
Středa
pro nás znamenala nejdůležitější den; sami jsme měli dopoledne první lekce, ve kterých jsme řešili interpretaci ve slowfoxu a waltzu s belgickou “tygřicí” Monique de Maeschalk, která se sice převážně soustředí na latinu, ale co se týče práce s hudbou, má jedinečný pohled na věc. Ale hlavně jsme namísto oběda (!) ještě znovu procházeli prezentaci a zkoušeli jsme si figury na svou přednášku. Procházeli jsme ji hned několikrát – Tara, která přednášku vedla, hlídala Davida (který dostal za úkol figury předvádět), aby když bude mluvit, měl správnou výslovnost, a hlavně nedělal zbytečně moc srandiček. Po nácviku jsme absolvovali ještě dvě lekce, které utekly velice rychle a po nichž jsme si rozdělili úlohy – David připravit techniku a Tara připravit kávu. Po této rychlé technické přípravě přišla naše chvíle. Přednášeli jsme o valčíku a floorcraftu. Jestli jste totiž viděli v posledních pár letech nějakou soutěž, kde se tančily neomezené choreografie, jistě rozumíte, proč je to potřeba. (Pro nezasvěcené – floorcraft je ve zkratce dovednost pohybovat se po parketu, aniž bych ostatní srážel jako kuželky.) Přednáška sklidila úspěch, a tak jsme se spolu s ostatními páry z české výpravy odměnili pizzou a rácháním v bazénu.
Čtvrtek
Ráno jsme brzo vstávali, protože Tara dodělávala ještě jeden test, který minule nestihla, a tak jsme už v sedm třicet lehce nasnídaní natěšeně stepovali před tělocvičnou. Po klasickém italském zpoždění, které testování nabralo, se Tara celá zpocená utíkala připravit na lekci, která začínala už za čtvrt hodinky. Ještěže David měl už splněno, a tak Taře za odměnu, protože znovu vylepšila svůj osobní rekord, zašel pro kávu. Lekci jsme stihli, jen Taře nechtěl držet make-up, ale jak říká David, stejně pod tou rouškou není nic vidět, jen oči, a ty má Tara krásný. Na povel nás dostala Catia Vanone, což je trenérka bývalých mistrů světa Domenica Soaleho a Giai Cerasoli, která nám dala pár velice dobrých rad a tipů, jak se zase ještě posunout dál. Odpoledne se chystala velká sláva, neboť probíhalo vyhlášení výsledků akademie letošní sezóny, a musíme se pochválit, že se nám podařilo nejen úspěšně absolvovat, ale dostali jsme dokonce více bodů než mistr Itálie a vicemistr světa. A také jsme si zasloužili speciální ocenění, protože jsme zvítězili v seriálu soutěží StarCup. (No, asi budeme dobrý, nebo co…)
Pátek
byl opět náročnější; tedy ne ráno, protože to jsme dlouho spali, ale odpoledne jsme si mákli. Nicméně postupně: Ráno začalo smutnou zprávou, protože nám kvůli problému s letem Petera Maxwella odpadla ranní lekce s touto legendou, na kterou jsme se tak těšili. Na druhou stranu se nám posunul začátek programu až na jedenáctou, a tak nebylo kam spěchat. Tak jsme nespěchali. Snídaně lehce po deváté, pomaličku na sál, zahřát, rozcvičit, potrénovat a na lekci. To byla ta jednodušší část. Odpoledne se neslo v úplně opačném duchu. Ne že bychom my dali lekci Maxwellovi, ale oba jsme trénovali šest lekcí v kuse, což sice není možná až tak výjimečné, ale v italských podmínkách to člověk nemá každý den. Ač se z klimatizace paradoxně až kouřilo, pro tolik lidí, kolik bylo na sále, to fungovalo podobně, jako když foukáte do horkého espresa – maximálně vám vchrstne horký vzduch zpátky do obličeje. Po šesti hodinách trénování v sauně jsme se šli zchladit do ledové sprchy, dali si nudle, zapnuli jsme si seriál a spokojeně spali až do rána.
Sobota
představovala poslední den soustředění, a ten je vždy nejotravnější (zejména pro Davida, protože vždycky v pokoji udělá neskutečný bor- … nepořádek a pak zdržuje, protože uklízí strašně pomalu, takže jsme nakonec vždy otrávení oba). Hned z kraje dne nás čekala lekce s Davidem (ne tím Odstrčilem), která byla super a ve které jsme dokončili poslední kousek, který nám ještě chyběl, protože se nyní až do týdne před mistrovstvím neuvidíme (Davide totiž jako všichni Italové odjíždí o víkendu na dovolenou). Po lekci jsme se ještě zastavili v obchodě s tanečním oblečením, kde jsme koupili věci pro páry z klubu. No dobře, pro nás taky. Potom oběd, dobalit, co jsme zapomněli, a poslední čtyři lekce před odjezdem. Jak byl začátek týdne mezinárodní, byl konec velmi italský, takže většinu lekcí jsme měli v italštině. Naštěstí vždy s nějakým překladatelem, ale i přesto jsme pochytili spousty slovíček, a hlavně si zavařili hlavičky. V osmnáct hodin jsme byli hotovi a vydali se na cestu. Aut na dálnicích svištělo hodně (naštěstí – taky mohly stát v koloně), ale až na dvě objížďky byla cesta plynulá. Tedy do chvíle, kdy jsme museli jít natankovat. Protože byl takový provoz a slovinský benzín je daleko levnější než italský, tak jsme od půlnoci do jedné hodiny ráno stáli ve frontě, jen abychom mohli natankovat. Poté už jsme to naštěstí dofrčeli až do Mariboru, a rychlá sprcha a spánek.
Neděle
Ráno brzká snídaně a zpět na cestu. Cesta uběhla v pohodě a už v jednu hodinu jsme byli v Brně, kde jsme si jen rychle plácli s Martinem, který odjížděl na další soustředění, tentokrát do Slovinska. Nás už jen čekala příprava na příští týden, protože vedeme soustředění pro naše nejmenší a začínající.
David a Tara
WATCHMAGAZINE.cz Informace o světových značkách dámských a pánských hodinek
Gabriela Koukalová jede dál
Gabriela Koukalová je Mistryní světa v Biatlonu a také tanečnicí v poslední řadě Stardance, kde tančila po boku Martina Prágra. Jak se má? Co momentálně dělá? Její sportovní kariéra, byla velmi...
Samba je božský tanec
A to nejen pro svůj původní název pocházející z portugalského slova “semba”, které znamená božská tanečnice. V ženách prý vyvolává a probouzí tento tanec smyslnost a ďábelské myšlenky. Ne náhodou se...
Tanečníci ve filmu ?
Tanečníci, víte něco o filmografii společenského tance ? Ano, Hříšný tanec, Smím prosit,…. Komerční hollywoodské filmy. Ale znáte nějaký film, který je kompletně zaměřen na tanečníky, jejich kariéru...
Vera Bondareva: Jednou si postavím privátní vesničku
Dobrý den mílí tanečníci. Dnes jsme si pro Vás připravili druhou a poslední část rozhovoru s Verou Bondarevou. Myslím, že k tomu není potřeba víc co dodat a my Vám přejeme příjemné počtení...
Vera Bondareva: CHci titul Mistra světa
Milí tanečníci, tanečnice, fanoušci tance. Dnes Vám přinášíme první část exkluzivního rozhovoru se skvělou tanečnicí Verou Bondarevou. Mladá žena, která má v tanci ještě stále velký potenciál a se...
Marcus a karen Hilton: legendy tanečního sportu ?
Taneční pár, který dokázal to, co už se těžko někomu povede. 15x mistři světa v tanečním sportu. Ale nebyli to specialisti, vyhráli všechny disciplíny. Pojďte s námi a my Vám úkážeme jejich společné...