„Cesta do světa Davida a Tary V.“

Týden pátý

byl po strop našlapaný tréninky, cestováním a soutěžením. Začínali jsme v Česku, ale postupně jsme se rozvášnili a přes Slovinsko a italskou Molinellu se dostali až do malého městečka Villafranca di Verona vedle Verony na naši pravděpodobně poslední soutěž před mistrovstvím světa. O to víc jsme si dali záležet!

Pondělí

jsme začali skoro jako na dovolené – sluníčko, kamarádi, válení se v písku, David stihl postavit i hrad, a pak jsme zaplatili hodinu na hřišti na beach volejbal. Poté už byl den víceméně pracovní: ranní porada na organizaci prázdnin, pak quickstepový trénink – jinými slovy rychlé, intenzivní a občas nebezpečné pro okolí. Asi holt začínáme nabírat tolik energie, že ji sál už nepobere. Po obědě jsme uklízeli po drobné rekonstrukci ve studiu ne, nic jsme nezničili, ani když máme tolik energie a potom přišlo na řadu učení. Dětem to šlo dobře, a tak jsme šli spát s nadšením z dobře odvedené práce.

Úterý

se hned z rána ukázalo jako skvělá výjimka, která potvrzuje pravidlo mého neomylného plánování. Pro změnu jsme neměli být na více místech zároveň, jsem takový místní Copperfield, ale oba jsme byli s Tarou připraveni na vedení tréninku pro – k mému upřímnému překvapení – úplně prázdný sál. No nic, čas jsme využili a po našem tréninku jsme se ihned vrhli na zem a na cvičení. Tentokrát jsme začali od středu těla a hned po prvních 4×2 minutách planku jsem byl tak mokrý, že i protiskluzová karimatka jezdila jako na ledu. Odpoledne bylo opět vyhrazeno našim svěřencům a následně balení na naši středeční cestu.

Středa

začala brzy ráno, protože jsme měli velice nabitý program. Ráno jsme dali s Tarou dvě lekce a pak ještě dopolední technický trénink. Dobře, že jsme se rozcvičili, protože potom nás čekalo nakládání auta (Tara říká, že s sebou nepotřebuje tolik kufrů, že to dělá jen pro Davidův rozvoj ve hře Tetris, protože napasovat tolik zavazadel do jednoho auta vyžaduje velkou zručnost a představivost) a odjezd do Mariboru. Ještě než jsme vyjeli, stihli jsme si nalepit na auto reklamní fólii na MS a nezapomněli jsme ani na rychlou zastávku v Makru, kde jsme doplnili palivo do nás i do auta. Po příjezdu do Mariboru šel David ke kadeřníkovi, kde ho následně Tara vyzvedla. Jeli jsme společně na trénink, na kterém jsme zvládli rozcvičení a kratší performance v rámci latinské vedené, a poté jsme pokračovali v technickém tréninku. Ještě než jsme se vypravili domů, zvládli jsme si zvládli zacvičit a pak už rychle spát, protože se neúprosně blížilo brzké vstávání a cesta do Itálie.

Čtvrtek

začal snad ještě dříve nežli středa, protože už po půl šesté jsme seděli v autě směr Lublaň, kde jsme stihli dobrou snídani v malé útulné kavárně “Eck“ na břehu řeky s mírným slunce a místem pro Davida ve stínu (je trochu citlivka, no). Po desáté jsme se vydali do Itálie. Cesta rychle ubíhala a už ve dvě jsme si vybalovali zavazadla v hotelu v Itáli, kde jsme se připravili na match analyze. Nelekejte se, hned vysvětlím – to je druh tréninku, který vymysleli právě v Itálii a při kterém zatančíme před více porotci, a oni nám pomocí bodů a poznámek řeknou, na čem si myslí, že bychom měli pracovat. No a protože jsme součástí tzv. platinum týmu (To je tým párů, kteří dosáhnou studijních či soutěžních výsledků… nebo obojí), absolvovali jsme jen jeden tanec, ale zato pětkrát, respektive třikrát ve čtvrtek a dvakrát v pátek, kdy se hodnotí vždy jen jedno kritérium. Poté co jsme byli patřičně zanalyzovaní, dali jsme si obědovečeři, sprchu a dloooouhý spánek.

Pátek

nám dovolil vstát až v 8:00, takže krása! Teda ten spánek, protože potom jsme museli chvátat, abychom stihli v 8:30 odjezd na druhou část match analyze. Byli jsme hodně rádi, nejenže jsme dorazili včas, ale hlavně protože se nám to povedlo. Naše průměrné známky se pohybovaly lehce nad 9.25 (pro pořádek dodávám, že maximum je 10,0), takže skvělý start pro závěrečné tři měsíce příprav. Do poledního odjezdu na soutěž jsme zvládli udělat ještě trošku náročné office práce, to znamená dva maily a jeden díl našeho oblíbeného seriálu Orville. Potom už jsme vyrazili do místa soutěže. Přijeli jsme tak akorát, abychom stihli ještě trošku sluníčka a bazénu. Po večeři následovalo zase trochu office – tedy pro Davida, Tara totiž pilně pracovala a vytvářela spoustu účesů a make-upů.

Sobota

se nesla v typicky soutěžním duchu. Začali jsme snídaní v 7:30, po které následovalo česání a líčení holek, které Tara ještě v pátek nestihla zkrášlit. David měl také náročné úkoly – ještě se dospal a pak šel pro oběd. Po obědě (Tara nakonec dostala taky najíst) jsme se už připravovali na to, že se nachystáme, ale záhy jsme od organizátorů zjistili, že máme dvě hvězdičky, což znamenalo začátek soutěže až v 21:30, takže jsme si ještě dopřáli kratší procházku a pár temp v bazénu. Poté jsme se připravili na soutěž a s lehkým zpožděním začali v deset hodin. No a pár minut po půlnoci jsme slavili vítězství. Ze soutěže jsme měli dobrý pocit, už jsme si asi zvykli na italský styl, který kombinuje rychlý sled kol, semifinále v jedné skupině a krátké tance rychle za sebou. Tančili jsme nicméně dobře, za což jsme bylo pochváleni, a příjemně unaveni jsme se vrátili do hotelu.

Neděle

pro Taru znamenala udělat dva make-upy, pro Davida dlouhou snídani. Poté jsme se společně naposledy vykoupali a po cestě na soutěž (tentokrát jen jako diváci) se stavili do skvělé místní restaurace s domácí kuchyní. Latinská soutěž byla nabita hvězdami, a bylo se tedy na co dívat. Následoval návrat do Molinelly, kde nám příští týden začínají další tréninky, a zbytek večera jsme věnovali zaslouženému odpočinku.