Deník tanečníka #tanecniboty

Na svoje první taneční boty příliš vzpomínat nebudu, byly nevalné kvality… Snad až na ty příhody, které taneční boty přinášejí;)

Moje první boty na tanec mě přišli poštou. Nahlásil jsem ve svém klubu velikost č.8 a dorazlili z brněnského výrobního družstva Snaha boty č.9, které se ještě k tomu během půl roku rozplácli natolik, že mohli klidně posloužit k potápění na chorvatském ostrově Hvar.

Tenkrát se nikdo neptal, co by začínající tanečník jako já chtěl, ale spíše šlo o to, kde vůbec pořídit něco, co jako taneční bota vypadá;)

Postupem času, se přece jen nějaké cesty našli a tak jsem se i já odhodlal si nechat ušít jedny vysněné taneční topánky v divadelní technice Praha u pana Blažka, který šil různé boty na různé věci.

Oměřil mě a já doufal v lepší zítřky na tanečním parketě a snil o piruetách v nádherných, nových botech. Na první pohled se tak stalo. Boty jsem měl a těšil se na víkendovou soutěž, na kterou jsem měl i nové oblečení, které pasovalo ke střevícům.

Problém nastal, když jsem v pátek večer boty vyzkoušel a doma v obýváku zjistil, že jsou prostě malé…..
Napadlo mě boty roztáhnout a tak jsem v nich spal celou noc!!!
Což o to, boty povolili, ale noha opuchla……

Po pár letech, jsem už měl možnost koupit si boty anglické, lakové a to byla velká sláva! Měli krásnou krabici s nápisem International a já je měl vystavené na nočním stolku, aby jsem je každé ráno mohl zhlédnout hned po probuzení;)))

Taneční boty provázejí celou kariéru, každého tanečníka a přesto, že to vypadá banálně, tak tohle důležité vybavení přináší spoustu zážitků a vzpomínek, na které člověk vzpomíná celý život……..