Cesta do světa Davida & Tary VIII.

Týden osmý

jsme si užívali v Česku. Byl týdnem HIITu i heatu, neboli intervalovém tréninku s vysokou intenzitou a také intervalovými úmornými vedry s intenzitou někdy ještě větší. Měli jsme celkem volno, a tak jsme ho plně věnovali tréninku a regeneraci. Ale rozhodně jsme se neflákali – zvládli jsme spoustu practisů, cvičení a tréninkových konzultací (to je něco podobného jako individuální lekce, jen trenér sedí celou dobu na židli. Ne že by z nás až tak odpadl, ale třeba proto, že si zlomil nohu).

Pondělí

si zasloužilo jedničku, protože do Brno připutoval první interval vysokých teplot (asi aby se nám nestýskalo po jihu), tak jsme si dali dopolední volno a teprve po obědovém salátu s vynikajícím křupavým kuřátkem jsme začali s nějakou činností (je důležité se neunáhlit). Tara si volno ještě trošku protáhla, protože jí nebylo úplně dobře (kuře bylo v pořádku, vážně), a tak se David vrhl na takový pokus nového plánu na HIIT trénink. Dostal se do poloviny, a když už si říkal, že to nebude tak jednoduché, jak si představoval, a že by bylo možná lepší se na to … odpočinout, v té chvíli ho Tara přišla podpořit, protože jí David skákal a pouštěl hlasitou motivační hudbu nad hlavou (říkala něco o omítce ve vlasech, ale přes ten hluk jí nebylo moc rozumět). No a když vás bolí hlava, uděláte téměř cokoliv, aby to skončilo, a tak zakončili tento testovací trénink společně – David cvičením a Tara povzbudivými slovy. Ještě před večeří David stihl trénink se svojí sestrou Sárou, která na ně sice napřed nechodí s nadšením, ale pak se jí nechce ani domů (a ne protože trénujeme na sále, který je vlastně doma.) Večer si ještě David užil procházku městem, kde s Klárkou (to je jeho přítelkyně) zhlédli dánský film Chlast a poté inspirování kulturním zážitkem tematickou návštěvu Baru, který neexistuje, takže o něm nemusíme mluvit, a následně ještě denním autobusem domů a spát.

Úterý

začalo velice slibně; David šel hrát brzy ráno beach volleyball, přičemž Taře se o tom ani nezdálo (opravdu, tuto noc měla úplně jiný sen, sice tam byl také písek, ale místo balónu lehátko a osvěžující drink). Potom už v lidský čas (rozumějte lehce po deváté, no spíše skoro v deset), poté, co David ze sebe smyl pískový obal, jsme se sešli na tréninku. Trénovali jsme waltz a slowfox, abychom dopilovali podněty z Itálie. No a jak jsme, tak pilovali a pilovali, zjišťovali jsme, že tu a tam máme na určité interpretace maličko rozdílný názor (např. prý vadí, že když to David chce udělat svým způsobem, Tara nemůže stát nebo co… znáte ženy, jak si občas vymýšlejí.) A tak se nám opět začal plnit seznam věcí, na které se příští týden v Itálii musíme zeptat. Po zaslouženém obědě, pro který Tara měla stravu přesně vypočítanou do poslední kalorie a sacharidu a David si dal asi tak šedesát tři špaget, jsme zařadili zasloužený power nap. Druhá polovina dne začala kafíčkem a mentální přípravou na druhou až třetí tréninkovou jednotku. Začali jsme cvičením něco před pátou a v šest hodin už jsme tentokrát více tančili a méně diskutovali u quickstepu. Museli jsme to pořádně natrénovat, protože v dalších dnech nás čekaly ony tréninkové konzultace (které fungují způsobem takového zajímavého dialogu – slovní část obstará táta/trenér Martin a my mu následně odpovídáme taneční ukázkou.) Poté už jen večerní procházka Davida s Klárkou po okolí, zatímco Tara si taky procházela Netflixové archivy – a že toho prošla hodně.

Středa

nám připravila náročný program. Začali jsme již před osmou ráno, protože byl nahlášen další příval „krásného“ slunečného počasí, které nás nejen při tréninku, ale i regeneraci dokáže opravdu potěšit. Začali jsme tradičně zahřátím – David kolem parketu běhal s koštětem a Tara s lopatkou, až jsme se zapotili a připravili si parket na ranní practise. Zvládli jsme jedno kolo klasické a jedno zkrácené, poté ještě samostatný trénink, na který přišel na první konzultaci překvapivě i děda Petr. Úspěšně jsme prošli téměř všechny tance, tedy pokud se to dá počítat, když trénujeme východ z promenády ve všech tancích. Ale rozhodně to pomohlo, minimálně už jsme si po třiceti minutách promenád na nic nestěžovali. No a po takto vydatném tréninku jsme se šli zregenerovat (spíš schovat) do klimatizovaných místností. Odpoledne kromě již tradičního power napu a kávičky Tara stihla pochytat i trochu bronzu, David trochu lelků, a na druhé fázi tréninku jsme očekávali ještě konzultaci číslo dvě. Ovšem Martin se zasekl s dětmi na koupališti (ve zprávách pak říkali něco o muži, který uvízl na tobogánu), ovšem my byli strašně stateční a zvládli to sami. Natrénovali jsme toho překvapivě hodně a navzdory saunovým podmínkám jsme natočili pár videí a udělali si i menší performance. Večer ještě David vyrazil se svým kamarádem Tomášem do města, kde si v centru užívali romantické výhledy na večerní letní město. (Klárka trochu žárlila.)

Čtvrtek

byl drsný. Jestli středa byla náročná, víme, kde se čtvrtek inspiroval a podmínky ještě zdokonalil. Byl to nejteplejší den a nám na plánu svítil nový HIIT, rozcvička a čtyři kola po čtyřech minutách s minutovou pauzou mezi. Nevypadá to sice na první pohled nijak zvlášť záludně ani nadlouho, ale stačí říct, že by bylo snazší držet plank. Po tomto ranním tréninku se i následné Tařino uklízení bytu a Davidovo připevňování rolet na okna zdálo být jako příjemné odpočinutí. Poté pomalý oběd, krátký power nap a ještě kratší káva, a konečně už konzultace s Martinem, tentokrát jsme zvládli projet celý waltz. Dostali jsme k tomu spoustu podnětů a mohli jsme odcházet z tréninku s radostí, a i když bylo jen osm hodin večer, kvůli úmornému vedru to byl totální konec dne, protože jsme se ještě tak maximálně zmohli na sprchu, jídlo a spánek.

Pátek

Ráno jsme ještě rozdýchávali včerejší trénink, a Tara navíc noc plnou obav, protože nad Brnem řádila obrovská bouře a Tara se svým věrným a nebojácným kocourem Kikinem byli schovaní celou noc pod peřinou, kde se potili nejen kvůli vedru. Nicméně v deset hodin nás čekaly nějaké indivky a následné trénování. Tara po polední už tradiční svaté trojici (oběd, power nap a káva, amen) jela do města shánět materiál na nové šaty, a tak měl David čas na trošku officu. V podvečer jsme se protáhli na další konzultaci s Martinem. Po tréninku jsme vyrazili ještě na brusle, ale vybrali jsme si špatný čas a místo. Shrnul bych to tak, že když jedete po osmé večer kolem řeky, máte much a přírody doslova plné zuby. A protože byl pátek, večer jsme zůstali jako správní pařmeni doma a věnovali jsme se odpočinku.

Sobota

Dopoledne patřilo opět náročnější performance i s Davidovou sestrou Sárou a pyramidovému practisu. Jednak je vám u něj vedro jako v Egyptě, ale hlavně se tančí jeden tanec několikrát za sebou ve vzestupných a následně sestupných časových intervalech. (Při první půlminutě si říkáte, že to je nějaké jednoduché, ale náročnost tréninku pochopíte už při druhé nebo třetí minutě třicet.) Ještě před obědem zasloužený a Taře dlouho slibovaný výlet na levandulové pole kousek za Brnem, kde si Tara s Klárkou vyzkoušely práci sběračů levandulí a David práci osobního fotografa – holky skončily s několika sty gramy levandulí a David s několika sty fotkami. Odpoledne jsme už jen trošku zacvičili, trošku pouklízeli a trošku pospali.

Neděle

byla dobrá. (Ano, používáme typickou odpověď jako na velmi oblíbenou otázku „Jak bylo ve škole?“) Tedy ráno HIIT, při kterém jsme téměř znovu vypustili duši, poté office, dále balení na příští týden do Itálie, následně trénink a na závěr ještě dobalení věcí, které jsme zapomněli sbalit dopoledne. No, a ještě rychlý výlet do města, po cestě zpět natankovat a vyspat se na zítřejší ranní cestu do Slovinska, Itálie a celého týdne.