„Cesta do světa Davida a Tary VII.

Týden sedmý

nás zastihl v Mariboru a byl plný různých aktivit i cestování na tréninky do krásného sálu v Rakousku. Jako vždy jsme toho v Mariboru stihli spoustu – od výletu do přírody přes trénování, cvičení v posilovně až po pomoc našim kamarádům s jejich e-shopem a oslavování narozenin, našich kamarádů (Jako by jim to nestačilo loni.)

Pondělí

Slunce ještě pořádně pražilo, a tak jsme měli štěstí, že jsme mohli strávit dopoledne pomocí našim kamarádům v krásně klimatizované prodejně, kde jsme lepili etikety na bio produkty. Pro Davida je to velice relaxační činnost, protože má rád monotónní práci, u které nemusí moc přemýšlet. Jediné, u čeho se zapotil, bylo počítání, kolik toho polepil – občas totiž počet překročil osm, a to pro tanečníky nebývá nejjednodušší (to je samozřejmě vtip. Ale stejně David občas místo 9 a 10 počítal slow a quick). V největším poledním vedru jsme ale už šli domů, protože jsme měli na starosti všechny domácí mazlíčky, kvůli téměř celorodinné dovolené Bohakových, a tak jsme museli nakrmit sedm krků, a to pět koček čtyřnohých, jednu dvounohou – a samozřejmě Davida, což je pořádná šelma (ale sežere jako slon). Odpoledne, když už spadla teplota pod třicet pět stupňů, tedy se značně ochladilo, jsme se vypravili do Rakouska trénovat. Toto byl asi nejnáročnější trénink týdne, protože ač se venku už zatahovalo, v hale bylo přesto téměř třicet stupňů, a to se fakt nedá. Nicméně jsme zvládli practise i samostatný trénink, a tak jsme spokojeně mohli jet domů nakrmit naši malou ZOO a jít spát.

Úterý

začalo pro Davida stejně jako pondělí – po lehce pozdní snídani šel znovu pomoct kamarádům. Nebojte, až takový samaritán není, dostává zaplaceno „pajsatelami“, což je zdravý typ Nutely s minimem cukru, kterými následně uplácí Taru, aby měla lepší náladu. No, a zatímco David odpočíval u manuální práce, Tara měla schůzku se zubařkou; snad ne kvůli Davidovým úplatkům. Po nakrmení zvěře šel David cvičit, dal si první posilovnu tohoto týdne a Tara doma ještě rozdýchávala návštěvu zubařského křesla. K večeru nás čekal ještě společný program, a to výšlap na Areh, jeden z vrcholů Pohorje, blízko Mariboru. Pravda, cesta je sice hezká, ale do kopce. Tak jsme se zpocení vyškrábali nahoru a pak z lásky ke svým kolenům jsme se svezli lanovkou dolů. Hned jsme se chtěli zastavit v blízké restauraci na lehkou večeři, ale protože nám pití přinesli po půl hodině, z lásky ke svým nervům jsme zaplatili a šli. Měli jsme ale štěstí, protože naše kamarádka Beba pěstuje na své zahrádce salát, a ještě ke všemu bydlí po cestě domů, tak jsme se stavili pro jednu hlávku na večeři. Zůstali jsme u ní prozíravě i na kávu a potom, co si holky řekly všechny novinky, jsme odjížděli domů s celou přepravkou všech druhů salátů… Jestlipak víte, co bude hlavní položkou v jídelníčku pro tento týden?

Středa

nám byla nakloněná, protože přes noc pršelo, a tak jsme se v příjemné teplotě vydali do posilovny, kde jsme si dali kromě plánového tréninku takovou malou plankovou challange. Byla to zábava do té doby, dokud jsme se nezačali smát, protože očividně na smích potřebujete stejné svaly jako na plank (to by mě zajímalo, jestli to funguje i obráceně… že by další challenge byla smích, a měli bychom odcvičeno??) Uprostřed dne, jak bývá v našich končinách zvykem, nás čekal oběd, a protože Tara byla pozvaná na dámský pokec u jídla, rozdělili jsme se. David byl smutný nejen kvůli tomu, ale hlavně proto, že Tara měla pestrý středomořský oběd, a on – ano, hádáte správně – salát. Ale aby to neměl tak smutné jako konec Titanicu, dal si ho s vajíčkem a kouskem pečiva, jej! (Taře pak zakázal mluvit o jejím obědovém mase a dobrůtkách.) Po odpoledním odpočinku jsme se opět vypravili do Rakouska, kde se za námi zastavily i páry z Chorvatska na indivky a kvůli performance, protože je příští víkend čeká mistrovství republiky. Po odučených indivkách jsme zvládli ještě hodinku samostatného tréninku a pak ještě performance. Trošku už foukalo, vzduch byl lepší, ale protože jsme se před Chorvaty předváděli, stejně jsme opět mokří odjížděli domů. A tam? Spánek.

Čtvrtek

Ráno se povedlo takové odpočinkové; trochu válení, trochu jedení, potom zase nějaký ten office, což nás unavilo, a tak jsme si připravili oběd – salát. Zase. (Už zase králika?!) Pak krátký odpočinek, tzv. power nap, pak trošku zacvičit a k večeru tentokrát tento týden naposledy do Rakouska. Program vyšel volnější, jen samostatný trénink a jedna indivka a pak zpátky do Mariboru užít si hezké večerní procházky po festivalovém městě. Dobře, přiznávám, zase okolo zmrzlinárny, ale na naši obhajobu – v Mariboru je zmrzlináren skoro jako v Itálii u moře, takže se jim vlastně nedá vyhnout, a to si pak už ten kopeček dva pět holt musíte koupit, že jo. No a hezky najedení a vychození jsme odpadli k zaslouženému odpočinku.

Pátek

byl volnější, téměř až odpočinkový den. Ještě naposledy jsme šli pomoct ke kamarádům, tentokrát s inventurou, která zabrala celé dopoledne. Doma nás už tradičně čekaly hladové kočky a salát (ten tedy hladový nebyl, ale my už na něj chuť taky moc neměli). Jak jsme se najedli a dali si skoro už pravidelný power nap (je skvělé, že můžete beztrestně spát přes den, když to pojmenujete cizím názvem), vydali jsme se na trošku delší posilovnu, tentokrát nohy a core. Po pěší cestě z posilovny domů, během které jsme si ještě trochu zaběhali, abychom těsně nezmokli, jsme si dali na večeři, pro změnu opět salát a spánek. Čekám, kdy se mi začne o salátu i zdát.

Sobota

byla den určený na cestu do Česka a fotbal (pro pořádek dodávám, že sledovat, nikoli se v tom vedru honit po hřišti). Ráno jsme vstali a začali se balit, trošku nám to trvalo, zejména někomu… a Tara to nebyla… a to prý David spěchal, aby stihl utkání v Česku. Takže po obědě a posilovně čítající trošku planku a sklapovaček v obýváku na koberci, a hlavně takového speciálního dead liftu s kufry po cestě ze schodů a nakládání do auta, proběhla rychlá sprcha a vyjeli jsme směr Brno. Cesta naštěstí ubíhala dobře, takže David stihl zápas už od desáté minuty, ale moc nadšený nebyl. Večer už jsme se jen vybalili a do peřiny se zabalili a udělali jsme si takovou lehkou vizualizaci se zavřenými víčky.

Neděle

Po vizualizaci, která se protáhla až do rána (jsme zvyklí dělat věci poctivě) jsme se nasnídali a překvapeni krásnou (čti „k přežití“) teplotou v Brně jsme se s radostí pustili do tréninku. Tentokrát jsme zvolili volnější formu tréninku, při které jsme si v druhé polovině tréninku vybrali (Tara) novou super populární písničku, na kterou jsme sestavili krátkou valčíkovou choreografii. Tuto formu tréninku máme rádi, protože nás to nutí sledovat hodně video a málo sebe v zrcadle (že, Davi) a ještě pracujeme s výrazem. Pak přišel na řadu oběd – konečně to nebyl salát, z čehož jsme byli tak zmatení, že jsme si po krátkém odpočinku u kávy šli koupit pár hlav salátu do Makra. Před večerem jsme stihli ještě trochu cvičení a začali se těšit na další týden.