Deník tanečníka #emoce

#emoce

Jsem velmi emotivní a ovlivňuje to vše včetně tance.

Emoce má člověk od ranních hodin, kdy se mu nechce vstávat, až do večera, kdy si líže rány ze strasti plné Tour celým dnem.

Bez emocí, ať pozitivních či negativních by byl život fádní, černobílí a nezajímavý.

Když jsem jel na svou první soutěž, tak se mnou tréma cloumala natolik, že jsem i to málo, co jsem měl natrénované dočista zapomněl a cestou domů vlakem, jsem byla na sebe tak naštvaný, že jsem s nikým nemluvil.

Na jednom mistrovství jsem cítil takovou nespravedlnost, že jsem nakopl odpadkový koš tak, že jsem si narazil palec a skončil na pohotovosti.

Po první mistrovské medaili, jsem byl tak dojatý, že jsem jsem se rozplakal a slavil do rána.

To vše jsou emoce, které nás provázejí na naší cestě životem….

Je skvělé a úžasné, že je máme a pro ně vlastně všechno děláme. Těžko by se člověk mordoval 4 hodiny denně na tréninku, bez vidiny pozitivní emoce v podobě třeba vítězství na soutěži.