Marek Bureš se tak nějak potichu vytratil ze soutěžní taneční scény a tak kolem jeho kariéry vzniká spousta spekulací a domněnek….
Zeptali jsme se přímo tohoto několikanásobného Mistra ČR a úspěšného reprezentanta, jak se má a co momentálně dělá.
Proč jste Marku překvapivě ukončil svojí velmi úspěšnou taneční kariéru?
Nejsem si vědom, že bych ukončil kariéru…
ale vím, kam tím míříte;) Koncem roku 2019 se mi vyhřezla ploténka a měl jsem s ní velké zdravotní problémy, které se táhly do počátku roku 2020. Postupně jsem se snažil naskočit zpět do tréninku, ale tělo mě neposlouchalo. Vždy jsem byl zvyklý zatnout zuby a jít dál, ale tentokrát to nešlo. Bylo to poprvé co se mi něco podobného stalo a to člověka donutí se zamyslet.
Do toho všeho přišla první vlna koronaviru a svět se zastavil úplně. Tohle všechno dohromady vedlo k tomu, abych si uvědomil, že po karanténě nechci pokračovat ve stejném režimu a ukončil jsem tehdejší partnerství. Od té doby jsem měl několik tryoutů, ale vzhledem k tomu, jaká je doba a nikdo neví, co bude, tak asi poprvé v životě “netlačím na pilu” a prostě se těším, co mi život přinese.
Co momentálně děláte a jaká je Vaše profese?
Tanec byl, je a bude můj život.
Je to už klišé, ale je to životní styl a bez tance bych to nebyl já. Myslím, že nikoho nepřekvapí, že je to i moje profese. Díky všemu, co se mi ale za poslední více než rok přihodilo, jsem dostal možnost nahlédnout i do oboru financí. Mám ekonomické vzdělání a o finanční gramotnost se zajímám již několik let. Vždy jsem si to chtěl vyzkoušet v praxi, ale při soutěžích, campech, atd. to bylo samozřejmě nereálné. Když se mi ale “rozsypaly” záda, jeden z těch, kdo mi pomáhal zpět na nohy, byl Ondra Borský. Věřím, že většina čtenářů Ondru zná, protože to byl velice úspěšný desítkář. No a když jsem ležel u něj na stole, povídali jsme právě o financích, protože Ondra byl tou dobou v oboru již mnoho let. Abych to zkrátil, k Ondrovi jsem se před rokem přidal. Myslím, že se můžu hrdě pochlubit, že jsem za tu dobu různým klientům ušetřil peníze v řádech milionů korun.
Jak se angažujete dál v tanečním světě?
Tím, že nyní neřeším prioritně svou vlastní kariéru, cítím, že lépe pomáhám svým svěřencům.
Úplně stejně jako tomu bylo vždy, akorát se nyní profiluji víc jako trenér. Mám více klidu a čas soustředit se na každý pár, se kterým systematicky pracuji. Mám možnost se na tréninky dobře připravit a zbývá mi více energie, abych jí na lekcích předal párům. Poslední dobou jsem si taky upřímně hodně uvědomil, jak moc jsem vděčný za to, že můžu pracovat s lidmi, se kterými spolupracuji. Nechci znít jako z telenovely, ale takhle to opravdu cítím. V neposlední řadě se teď snažím pomoci mé rodině s rozvojem TK Koškovi Liberec, protože jsem byl v minulosti bohužel často mimo. To bych teď rád napravil.
Máte v plánu pokračovat v taneční kariéře?
Jsem tanečník každým coulem a každý tanečník chce na parket.
Ty jsou bohužel teď zavřeny, takže jsme na tom všichni stejně. Jak jsem zmiňoval výše, uvidíme, co mi život nabídne. Neumím si ale představit, že bych už nikdy nenastoupil na parket. V tuto chvíli pravidelně trénujeme s mojí přítelkyní Terkou a neuvěřitelně nás to baví.
Jaké je Vaše životní motto?
Vyhrává ten, kdo se nevzdá.
Myslím, že většinu toho, co jsem dokázal, jsem dosáhl právě díky tomuto přístupu. Hodně mě poznamenal film Most špionů (2015), kde hlavní hrdina – ruský agent – vypráví, že se ho jistá banda snažila ubít k smrti. Vždy ho zmlátili a on vstal. Takhle se to opakovalo dokola a vždy vstal. Nakonec to bandu přestalo bavit, řekli “Stojkij mužik” a odešli. Volně by se dalo přeložit jako “Neoblomný chlapík”. Toto heslo ve filmu zazní několikrát a opravdu mi utkvělo v hlavě. Vždy když mi bylo těžko, řekl jsem si – Stojkij mužik…
