Týden patnáctý
jsme začali dalším campem v Itálii. Byl pro nás zajímavý tím, že jsme měli po delším čase možnost obhlédnout konkurenci a zároveň ona obhlédnout nás, takže věřím, že jsme pár lidí znervóznili. Potom jsme přes zastávku dorazili do Brna, kde se všichni pilně připravovali na mistrovství v deseti tancích, a tak jsme jim na závěr ještě vylepšili motivaci a Tara účesy.
Pondělí
bylo vlastně jenom půlden, protože jsme vstávali skoro až v poledne – a že jsme to fakt potřebovali. Po vydatném spánku jsme se vydali na menší výlet na mariborské Pohorje, kde mají Bohakovi chatu, kterou jsme využili k malému rodinnému grilování. Počasí nám ale nepřálo, vyhnal nás déšť, takže jsme se zase zpátky odebrali všemi těmi serpentinami zpět domů. Tam jsme pokračovali v naší oblíbené činnosti, ve které už začínáme být opravdu mistři světa, a tou je power napping. Po absolvování náročné regenerace jsme navštívili kamarády, na večeři jsme se už ale vraceli domů, abychom se v klidu sbalili a pořádně se vyspali na zítřejší cestu na italský camp. Den podle mého gusta!
Úterý
začalo velice brzy, ovšem naštěstí už je vidět, že začínáme poznávat italský způsob organizace a adaptovat se na něj. Totiž poté co jsme v šest ráno vyrazili na cestu, třikrát se nám změnil plán, takže jsme museli v jednu chvíli jet jako o život, a v druhou jsme se zase zastavovali na kafe a snídani. Nakonec jsme dorazili těsně před obědem a měli ještě čas si lehnout a v klidu se připravit na naše první lekce. Tréninky to byly důležité, a tak jsme makali, protože jsme se potřebovali ukázat v novém prostředí jako dobře připravení. Dopadlo to tak, že jsme z devadesáti minut dobrých osmdesát v jednom kuse tančili. Poté nás čekala vedená věnovaná quickstepu. Měřili jsme síly se spoustou adeptů na mistrovské finále, proto se není co divit, že jsem vystřídal už třetí košili ještě před practicem. Ten měl trošku jiný formát, než na který jsme zvyklí, takže jsme sice měli delší pauzy mezi skupinami, ale zato jsme tančili vždy minimálně tři tance za sebou. Po večeři odpadnout a spát a spát.
Středa
Po italské snídani jsme ještě chvíli odpočívali na pokoji, až jsme úplně zapomněli, že bychom se měli check-outnout, protože ač nás čekal den plný tréninků, byl to náš poslední den. Lehce po desáté hodině za námi tedy přišla paní recepční, jestli nechceme ještě jednu noc. Ale protože jsme museli být další den již v Česku a postel, na které jsme spali, nebyla zas až tak skvělá, během pěti minut jsme rachotili s kufry před hotelem a namířili si to rovnou na halu, kde nám za půl hodinky začínala první ze tří lekcí. No a jak v Itálii bývá zvykem, dostali jsme lekce s jednou pauzou hned za sebou, kterou ovšem během naší indivky zaplnila nově oznámená společná lekce, takže až po téměř čtyřech hodinách jsme byli hotovi a mohli se vypravit na cestu do Mariboru. Naštěstí se camp konal na severním pobřeží Jaderského moře, a tak jsme ještě po cestě stihli dobrý burger v Lublani a ještě před půlnocí zalehli v mariborské posteli připraveni na zítřejší návrat do Česka.
Čtvrtek
Ráno v deset hodin jsme po delším spánku a dobré snídani seděli v autě směr Brno. Na začátku řídila Tara, takže David měl čas po cestě dopsat pár dní do našeho deníku-týdeníku, a sotva dopsal středu, už se střídali a byl na řadě s řízením on. Ale měl plán! Nebude přeci jen řídit a pracovat celou cestu, a tak si takticky rozvrhnul zastávky. Nejdříve jedna na záchod, po dvaceti minutách druhá, tentokrát na výborný Leberkäse na jedné z mnoha odpočinkových míst u rakouské dálnice, cesta tedy byla nakonec příjemná a utekla velice rychle. Jak jsme přijeli, udělali jsme si společně rychlý oběd, pak si zvlášť dali power nap a připravili se opět na společný trénink, na který navazoval competition pracice. Tím jsme měli pro zbytek dne splněno.
Pátek
by se mohl přejmenovat na mezinárodní den účesů, tedy alespoň pro Taru. Nicméně ráno jsme ještě stihli samostatný trénink a pak se Tara pustila do několikačlenné dívčí šňůry plné účesů, zatímco David měl hodně práce s připravováním grafických materiálů na BrnoOpen. Poté udělil dětem posledních pár dobrých rad před zítřejším mistrovstvím republiky a průběžně nosil Taře jídlo, aby se tento dokonalý stroj na účesy nezastavil, ani aby se neproměnil ve Střihorukého Edwarda. Když Tara po dvanácti holkách a mnoha hodinách skončila, akorát si s Davidem plácla a následně sebou plácla do postele. Nabírala sílu až do brzkého rána, aby si ještě stihla vybrat outfit na mistrovství.
Sobota
Stylově oblečení jsme se sešli v osm u auta už v šatech (minimálně tedy polovina osazenstva, druhá měla kalhoty a košili) a odjeli na mistrovství. Pořád je to pro nás zvláštní pocit, že po tolika letech a titulech už mistrovství v deseti tancích netančíme, a tak abychom neměli příliš sentimentální náladu, hned jsme se vrhli do práce. Pro tento den jsme byli trenéři, takže jsme dohlíželi na vše, od oblečení přes skupiny až po kvalitu tance. Myslím, že všechny páry udělaly maximum, opravdový kus práce, a tímto bych jim chtěl moc pogratulovat. Samozřejmě konkurence taky nespí, a tak ne všichni mohli být spokojeni se svým výsledkem. Bohužel dospělou část soutěže jsme si museli nechat ujít – ne proto, že bychom to psychicky nevydrželi, ale protože den na mistrovství byl opravdu dlouhý a my museli být připraveni druhý den normálně trénovat.
Neděle
byla sice dnem odpočinkovým, ale přesto jsme i trénovali. Práci jsme ovšem přesunuli až na večer. Jednak kvůli dlouhému spánku, který je poslední dobou více a více potřeba, jednak kvůli tomu, jak jsou tréninky intenzivnější. Šli jsme se projít, trochu jsme si doma poklidili a nakonec se na trénink připravili. Trénink po hezkém odpočinkovém dni šel velmi dobře a na závěr, když přišel Martin s Ernestem (pes) na obhlídku, pochválil nás a zároveň jsme si naplánovali časy tréninků až do mistrovství, které už začíná být proklatě blízko.
WATCHMAGAZINE.cz Informace o světových značkách dámských a pánských hodinek
Společenský tanec
Je druh tance, který se vyznačuje sociálním charakterem. Muž a žena, kteří tvoří taneční pár vyhledávají možnost společnosti a zábavy. Funkce společenských tanců je především to, aby se ho mohl...