Týden dvanáctý
jsme protančili a protrénovali na našem soustředění v Česku, na kterém jsme se starali jak o sebe, tak hlavně o naše svěřence. Soustředění bylo zaměřeno spíše na začínající a nejmladší tanečníky. (Účastnily se samozřejmě i páry, které nám zvyšovaly věkový průměr, a těm tímto děkuji za naše mentální zdraví.) Takže si asi dokážete představit, že to bylo náročné nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Tara za tento týden slyšela tolik Davidových trapno-vtípků, že jí začínaly připadat snad i zábavné, ovšem David se jen snažil vší silou udržet pozornost dětí, které měly očividně za úkol spočítat během lekce počet parket a světel v sále. Teda samozřejmě morálka a Davidova autorita (i Davidova morálka) zůstaly neporušeny a vše dopadlo dobře, protože jsme měli dobrý plán a skvělý tým, těšte se.
Pondělí
Začátek týdne, začátek soustředění. Na recepci našeho studia jsme se o půl osmé setkali v organizačním kvartetu: David, Tara a Klárka s Peťou (Davidova přítelkyně a Davidova nevlastní maminka, která má na starost provozní záležitosti – jako jediná z nás nebyla od malička zatížena tancem, takže její organizační schopnosti nebetyčně převyšují ty naše.) Lehce po osmé již začali chodit první nedočkaví rodiče s dětmi, díky našemu skvělému složení jsme ale byli rychle hotovi a v devět třicet už začala rozcvička. Během ní jsme si naštěstí mohli dát pauzu na přípravu vedené lekce, protože tyto kondiční a posilovací aktivity tady měla na povel Klárka. Před polednem jsme stihli právě první vedenou, ve které jsme se soustředili na základní principy pohybu, dnes ve waltzu. Odpoledne jsme dali dětem dvě individuální lekce a psychicky se připravili na večerní část. Následovaly další dvě lekce a practise. První den proběhl vcelku hladce, a tak jsme za odměnu ještě večer zašli do kina na nový český film “Prvok, Šampón, Tečka a Karel“.
Úterý
začalo opět v časných sedm hodin, takže nám zbývalo spoustu času na snídani a přípravu sálu, protože otevření sálu bylo v rozpisu naplánováno až na osmou. A jak jsme tak v poklidu snídali, pochopili jsme, že bude lepší snídat (už v menším klidu) rovnou na recepci, protože se děti (nebo jejich rodiče) tak nemohly dočkat, až budou na soustředění, a proto přicházely nažhavené již od půl osmé. Jako včera i dnes den začínal opět rozcvičkou, ale protože jsme měli v plánu tentokrát cvičit také, rozdělili jsme si děti na dvě skupinky, tu větší jsme vzali s sebou na náš HIIT a tajně jsme doufali, že na zítra budou děti tak vyřízené, že nebudou chodit tak brzy a my stihneme ještě jedno nastartovávací kafe. Pěkně jsme se zapotili a poté využili latinské vedené a latinské přípravy, kterou vedli Kamča s Honzou Tománkovými, abychom si malinko odpočinuli a dali si brzký oběd. Na oběd jsme nespěchali proto, abychom si naordinovali ještě náš „power nap“ (ačkoli bychom se klidně obětovali), ale protože už ve dvanáct hodin, kdy byly děti na obědě, jsme šli sami trénovat. Jak se děti vrátily, začal kolotoč – tři indivky, dvě vedené, jeden practise a hlavně jedna večeře a spánek.
Středa
bývá krizovým dnem a musím poctivě přiznat, že po včerejším HIITu a celém dni to nepociťovaly jen děti, ale i my. Po pravidelném ranním nástupu a přivítání dětí jsme měli chvíli volna, kdy se děti opět rozcvičovaly, a poté jsme začali s taneční průpravou. Středa je v pořadí třetí den týdne, a protože se snažíme postupovat v souladu s pořadím tanců po výkonnostních třídách, tak přišel na řadu quickstep. Poté rychlý oběd (quick, quick!) a zase trénovat; dali jsme dvě lekce a předali děti Kamči s Honzou na odpolední latinskou část. Tu máme každý den radši a radši, protože můžeme provádět svou nejoblíbenější formu tréninku, a tou je vizualizace. Před practisem jsme ještě stihli samostatný trénink a poté jedno hezké floorcraftové kolo. Po tomto improvizačním tréninku jsme vedli ještě další lekce, očividně jak se rozkřiklo, že jsme tak úžasní (haha), každý den přibývaly požadavky na tréninky, až už je nebylo moc kam dávat.
Čtvrtek
byl vlastně takové převlečené úterý, jen v o kousek více unaveném hávu. Ráno po brzkém vpuštění dětí do studia nás čekal oblíbený HIIT. Dokonce už ani tato cool zkratka skrývající dlouhý anglický název nenavnadila děti k nějakému přehnanému nadšení, ale i přesto jsme odcvičili vše podle plánu a děti odcházely zpocené a unavené na latinskou vedenou. Protože požadavků na tréninky se sešlo opravdu hodně, zvolili jsme opět brzký oběd a tentokrát zvládli v obědové pauze ještě jednu individuální lekci. Poté jsme hned pokračovali vedenou lekcí, na kterou plynule navázala další indivka a hned practise. Po něm jsme trénovali další pár a teprve poté jsme ukradli chvíli pro sebe na rychlý samostatný trénink následovaný večeří a krásnou, nyní už nepochopitelnou vzpomínkou, jak jen jsme v pondělí našli čas a energii na to jít do kina.
Pátek
představoval závěrečný den soustředění, což přineslo spoustu pozitivních i negativních skutečností. Poslední brzké vstávání – to bylo pozitivní. Ale poté vyúčtování a vyplňování dokumentů – to už tak pozitivní nebylo. Takže během rozcvičky namísto naší oblíbené vizualizace jsme vizualizovali rodičům, jak to jejich ratolestem za dobu soustředění šlo a jestli je vše v pořádku. Protože to byl poslední den, dopoledne jsme rozdělili a zvládli jsme standard i latinu a prošli jsme jen základy posledních tanců, slowfoxu a pasa doble. Pak rychlý oběd; tedy oběd pro děti a pro nás další lekce. Následovala další z milých povinností, a to společné foto. Protože v dnešní době jsou děti z Instagramů a TikToků na natáčení a focení zvyklé, patří to k jedné z činností, ve kterých jsou děti nezpochybnitelně lepší než před x lety. No a protože po focení už zbyl prostor jen na opakování (které prý David zvládne sám), Tara se vydala domů na první a zároveň poslední volný víkend v naší přípravě. A tak David opakoval a opakoval a pak se loučil s dětmi, a Tara řídila a řídila a loučila se s celníky a hranicích. Po tomto nabitém týdnu měl David spoustu akčních plánů, ale v pátek večer si o nich nechal jen zdát.
Sobota
Jak jsme se měli takto odděleně? David dlouho spal a po zhlédnutí večerního programu olympijských her, kdy jsme dostali dvě medaile z oštěpu a o kousek nám to uteklo v pětiboji, vzal Klárku a Ernesta I. (což je pejsek Davidovy sestry Sáry, která je momentálně na dovolené v Itálii) a všichni šli na procházku do Mariánského údolí. Našlapal ten den téměř sto tisíc kroků! Hm, tedy Ernest – David asi tak deset a po takovéto krásné procházce bylo zase na čase ho vrátit zpátky (Ernesta, ne Davida). Po obědě David totiž šetřil síly na večerní procházku a návštěvu muzejní noci v Brně, až tuto kouzelnou atmosféru stylově zakončil ohňostroj. No a co Tara? Ta sice nezažila muzejní noc, ale i tak se skvěle bavila. Byla totiž už od rána na dvojí oslavě: ráno baby shower (u nás vítání miminka) pro kamarádku Týnu a poté oslava výročí Týniny svatby, takže grilování, videa, přátelé,…co víc si jen přát (David by dodal ohňostroj, ale nechce provokovat. David totiž nikdy neprovokuje, ani nedělá vtipy, natož ty nevhodné.)
Neděle
je vždy takovou druhou stranou mince předchozího dne. Tak moc, jak jsme se oba bavili v sobotu, tolik jsme odpočívali v neděli. Poté jsme samozřejmě každý zvládli cvičení, ale jinak byla neděle věnovaná relaxaci a plánování dalšího týdne.
David a Tara
