Jednou z tváří nového ročníku StarDance je i Zdeněk Godla (46). Herec, který se dostal do povědomí rolí Franty ze seriálu Most!, se k nabídce ze soutěže stavěl zprvu negativně. Zlomilo ho až to, že by díky tanci mohl zhubnout.

„Nebyl jsem moc nadšený. Za prvé neumím tancovat, a když jsem se dozvěděl, o co tady vše jde, tak jsem si říkal, že to asi nezvládnu, jak fyzicky, tak psychicky. Ale navezla mě do toho moje agentka a jediné, co mě dostalo, bylo to, že zhubnu. To samé řekla moje žena, tak jsem si řekl, že do toho jdu,“ svěřil se Super.cz herec, který chce na tanečním parketě zlepšit svou kondici.

„Manželka byla ráda, řekla mi, že kvůli fyzičce to potřebuji,“ prozradil na tiskové konferenci StarDance Godla. Na své výkony je sám zvědavý. „Nemám vůbec zkušenost s tancem, vůbec žádnou. Když jsem teď viděl ukázku, říkal jsem si, že to v životě nezvládnu,“ nevěří si.

O další pracovní nabídky Godla nemá nouzi. „Teď dotáčím film Bastardi s Tomášem Magnuskem a pak budu ještě natáčet slovenský film. Budu to muset zvládat i se StarDance, mám toho ranec,“ dodal závěrem rozhovoru. 

Zdeněk Godla jistě patří k velkým překvapením letošní Stardance a jistě budou jeho výkony vzbuzovat emoce u diváků i odborné veřejnosti. Přejeme Zdeňkovi Godlovi na parketě hodně štěstí.

Zdravíme všechny tanečníky, dnes máme tu možnost představit Vám skvělou tanečnici, finalistku taneční reality show Let’s dance, a několikanásobnou Vícemistryni Slovenska, Dominiku Roškovou. Pokud Vás zajímá její život, zkušenosti ze showbyznysu a bohatá taneční kariéra, čtěte dál 😉

1. Dobrý den Dominiko, jak se dnes máš?

Ďakujem pekne za opýtanie, mám sa výborne, aktuálne po skvelej dovolenke sa plná energie vraciam na parket.

2. Velmi se nám zalíbil tvůj citát „Nepřestávej tancovat“. Platí to tak i v životě?

Heslom ,,Neprestávaj tancovať“ sa riadim už roky. Je to pre mňa symbolické vyjadrenie môjho životného nastavenia – nasledovania svojho Osobného príbehu, snov, výziev v plynulom toku a rytme života. Vždy keď sa dostanem na križovatku vyberám sa tou cestou, aby som si ,,neprestávala tancovať“ životom.

3. Jak jsi trávila covidové období?

Prechádzala som si rôznymi štádiami. Na začiatku v marci minulého roka keď len začala pandémia, sme s Matém boli v skvelej forme a pripravovali sme sa na súťažnú šnúru vo WDC (mali sme v pláne pár menších súťaží – Prahu, Innsbruck, Viedeň a pak samozrejme Blackpool a Mannheim). Veľmi sme sa tešili, boli sme skvele pripravení, tanečne, kondične aj mentálne. Mala som pripravené nádherné šaty. Nemožnosť súťažiť, hlavne potom ako sme spolu absolvovali len jednu súťaž bola spočiatku dosť šokujúca.
S prvým tvrdým lockdownom však pre mňa prišla zároveň aj obrovská úľava. Zrazu z kočovného života som sa spomalila. Bola som doma, mala veľa času pre seba, chodila som veľa do prírody, behávať, mala som čas a mentálny kľud na deep jogu a strečing, či čítanie. Okrem toho sa spustila lavína online hodín zadarmo. Snáď každá legenda z nášho sveta robila nejaké prednášky alebo dávala rozhovor a tak som veľa nasávala. Tiež naša Laura Zmajkovičová s Massimom dali dokopy menšiu skupinku párov a denne sme sa online stretávali a riešili rôzne detaily tanca, na ktoré v súťažnom období často čas neostáva. Pokladám to za veľmi produktívne obdobie, ktoré som super využila.
Leto až do októbra sme celé strávili s Matém na parkete. Potom však prišla druhá vlna zimná a tá pre mňa už tak pozitívna nebola. Online tanečný biznis ma už častokrát obťažoval a už som z toho spomalenia sveta tak nadšená nebola. Začala som veľmi hlboko riešiť otázky, čo v živote chcem, aké sú moje priority, čo chcem v živote ešte zažiť, atď…. Prežila som si obdobie sebareflexie.
Druhú vlnu pandémie som, ale využila na trénerské vzdelávanie a písanie záverečnej práce, ktoré som pred mesiacom úspešne ukončila.

5. V čem se nejvíce změnil tvůj život díky pořadu?

Nevnímam výraznú zmenu vyslovene kvôli Let s Dance, aj keď môj život sa dosť po Lets Dance zmenil, keďže pol roka po ukončení show som sa rozišla so svojím dlhoročným partnerom Jarom Oboňom. Lets Dance mi ale určite prinieslo viac kontaktov z televízno- umeleckej brandže, iné pohľady na prácu, život, tanec, tréningový proces a efektivitu pri tvorbe. Ešte rok po Let‘s Dance bola citeľná zmena, čo sa týkalo práce aj honorárov a tiež, že ma aj neznámi ľudia spoznávali a občas sa prihovorili. Inak dnes výraznú zmenu vyslovene kvôli Lets Dance necítim.

6. Už jsou to skoro 2 roky, co jste měli s Matém Csorbou taneční premiéru na soutěži v Německu. Jak se Vám momentálně daří?

Jedným z rozhodnutí, ktoré prišli u mňa počas druhej vlny pandémie bolo rozhodnutie ukončiť súťažnú činnosť s Matém. Veľmi ma bavil náš prvý rok fungovania, priority nášho partnerstva aj nastavenie fungovania, tiež Matého talent a cítenie hudby, ochota trénovať a nekonfliktná povaha. V druhej vlne sme sa však trochu od seba vzdialili a ja som už dlhšiu dobu v sebe cítila a potláčala, že tanec milujem, pohyb milujem, ale už nechcem byť v kolotoči súťažného tanca, čo mi covid len potvrdil a odzrkadlil. Cítila som, že sa už dlhodobo nútim a nekvitnem a akoby som sa vzďaľovala od mojej cesty. Maté bol však celý čas pri mne
a o všetkom sme sa otvorene spolu rozprávali, veľmi ma podržal, dal mi čas
a priestor aby som vkľude mohla prijať rozhodnutie a tiež pochopil moje rozhodnutie. V Máji sme ukončili sme naše spoločné fungovanie s tým najväčším pochopením a rešpektom voči sebe. Maté bol geniálny partner, ktorý mi umožnil nájsť a nechať vykvitnúť moje nové polohy v tanci a umožnil mi byť viac flexibilnou začo mu budem navždy vďačná.

7. Jaké jsou tvé taneční plány do budoucna?

Momentálne som pár mesiacov sama. Kariéru však oficiálne ukončiť ešte neplánujem, aj keď momentálne oveľa viac učím ako ja sama trénujem.

Mám v hlave ešte pár snov a ideí. Nevylučujem ešte návrat na parket v nejakej forme, či projektoch. Cítim sa v skvelej forme- fyzicky, mentálne aj znalostne. Dala som si však nové výzvy a tie budem teraz od leta napĺňať, chcem viac vniknúť do pohybu cez iné pohybové štýly a tiež sa venovať akrobacii.

8. Čemu při tanci věnuješ největší pozornost

10. Oblíbené taneční video?

Obľúbených tanečných videí mám veľa. Momentálne však mňa rezonuje rozlúčková rumba Maurizia Vescova a Andry- včera ma až rozplakala aj keď som ju videla niekoľkýkrát. Ale so súčasným hlbším vnímaním som viac precítila Maurizia ako geniálneho umelca a performera a veľmi ma to zasiahlo. A ako povedal Mikhail Baryshnikov, že tanečníka definujú všetky jeho malé rozhodnutia na jeho ceste, tak to je citeľné aj pri Mauriziovi. Všetky prežitky, rozhodnutia, záväzky. Zasiahlo ma to. Takže momentálne si idem spojenie Maurízia s Androu

Ženy jsou přímo fascinovány muži, kteří umí dobře tančit. Jamajští vědci pátrali po tom, proč tomu tak je. V kurzu jsou podle nich symetričtí tanečníci, kteří se pohybují mnohem lépe, a jsou proto více sexy. Muž, který dokáže dlouho a dobře tančit, má v očích ženy větší šanci hlavně proto, že jí může nabídnout větší záruky jako její budoucí partner.

Výzkumníci vedení Williamem Brownem z Rutgers University v New Jersey natáčeli na kameru více než 180 natřásajících se mužů a žen. Film poté zkonvertovali do počítače a vytvořili počítačovou animaci – hermafroditní tančící postavu. Tyto záběry pak ukázali vybraným divákům, kteří měli posuzovat a hodnotit taneční kreace. Více bodů získali tanečníci, kteří měli symetričtější těla. Přihlížejícím se také proto zdáli více atraktivními.

Větší odezvu měli tanečníci z řad mužů, kteří byli pozorováni ženami, než tanečnice, na které se dívali muži. I tance, které muži předvedli, byly ceněné vyššími známkami než ty, které tančily ženy, uvádí Brown a jeho kolegové v časopisu Nature.

„Nejdřív jsme byli překvapeni, že právě muži jsou ve výsledku lepšími tanečníky než ženy. Ale když se na to podíváme zpětně, mohli jsme to předpokládat,“ říká William Brown. „Hlavní rolí ženy byla od nepaměti reprodukce, a proto je pochopitelné, že bude ve výběru svého partnera vybíravá,“ dodává vědec.

Symetričnost ukazuje nejen to, že člověk má stejně široké kotníky a uši posazené ve stejné úrovni, ale i celkové genetické předpoklady. Má také odrážet bezproblémový vývoj dítěte v děloze a ten ženy kladou na první místo. Už předešlé studie ukázaly, že symetričtí lidé jsou běžně považováni za více atraktivní.

Brownův tým se domnívá, že tanec je zřejmě jedním ze způsobů, jak tuto symetričnost předvést. Není proto divu, že tanec je běžnou součástí rituálu namlouvání všude po světě a že souměrnost člověka je považována za přitažlivou.

Proč však jsou právě tito souměrní lidé více obratnější v tancování, zatím není jasné. Možná je to tím, že čím větší symetričnost, tím má člověk lepší koordinaci, a proto také zvládne více oslnivých pohybů. Podle druhé domněnky to však může být i tím, že méně atraktivní lidé jsou na parketu stydlivější, a tak díky ostychu nepředvedou všechno svoje taneční umění. Sebevědomí by jim mohly zvednout taneční kurzy.

Každopádně pokusy vědců potvrdily silnou spojitost mezi souměrností těla a tanečními schopnostmi. Takže možná bude něco pravdy na slovním spojení – má rytmus v krvi. Muži si teď možná budou připadat na tanečním parketu jako pod drobnohledem.

Zdroj: http://www.nature.com/news/2005/051219/full/051219-9.html Na této adrese se také můžete podívat na to, jak pokus vypadal, a zhlédnout videoanimaci.

Včera proběhl první letošní Národní šampionát v kombinaci deseti tanců. Konalo se tak ve Sportovní hale Kojetín a to již po čtvrté v řadě. Po dlouhé době se zde sjela celá česká taneční scéna, což místu přineslo skvělou diváckou podívanou, ale i správnou konkurenční atmosféru, která k dobrému Mistrovství patří.

V odpoledním bloku jsme mohli vypozorovat kvality kategorií Junior 1 a Mládež. Ti nejmladší nám nabídli výkony plné pozitivní energie a nadšení. Obdivuhodné na této kategorii také byla konzistence výkonů všech páru. Tento taneční maraton zvládli Junioři 1 velmi dobře. Též asi nikoho nepřekvapilo, že za bezkonkurenční latinu a velmi dobrý standart si zlato odnesl domácí pár Pařízek-Ptáčková.

Finální zakončení dlouhého dne a tedy to nejlepší nakonec, kategori dospělí. Atmosféra diváků ve večerní části zhluboka klesla s vyjímkou hlučného kotle pražského klubu MZ Dance Team, kterýmu dáváme obrovskou palce nahoru, protože značně vyzdvihl auru celého finále. První čtyři obsazené páry obhájily totožné umístění jako loni. Na 5. a 6. místo se přidali 2 mladé a nadějné páry Chmel-Dunajová a Burant-Faltusová. Pár Brück-Makarenko velkorysými výkony obhájil s velkou samozřejmostí titul Mistra ČR. Všem dodatečně gratulujeme a přejeme všem hezký zbytek víkendu!

Všechny fotografie jsou z archivu Libora Makrlíka

#potreninku

Po tréninku se v tanečníkovi mísí pocit štěstí, únavy a někdy bezmoce…

Je těžké se někdy donutit jít na trénink, ale je strašně těžké zapomenout na únavu z předchozích tréninků, které často bolí, nebo se nepovedou a často také končí hádkou….
Asi jako každý, tak pro mě je největší motivace se v pohybu zlepšovat, naučit se něco nového a nebo nějaký pohyb vylepšit.
Za ta léta jsem zažil kdejaký styl a nápadů bylo plno ;)))

Člověk přijede ze Stuttgartu nebo Blackpoolu a má nakoukaných spoustu fíglů, které si plánuje naučit a dát do svých programů, ale praktická stránka už je komplikovanější poněvadž se to zdá v podání světových es jednoduché ;)))

Po dobrém tréninku je vše zalité sluncem a člověk se těší na další a věří, že tak to bude pořád.

Po nepovedeném tréninku, kdy chcete se vším skončit, nemá to cenu a máte nejhorší partnerku na celém světě se to kouše hůř…

Chtěl bych znát recept na dokonalý trénink. Ten bych pak prodával asi všem tanečníkům na celém světě za valuty a život by byl jistě veselejší.

Jsem realista a tak tu teď přemýšlím, jaký bude ten dnešní trénink? Věřím že povedený a plný inspirace, kterou s partnerkou zhmotníme v našem už tak úžasném pohybu a nebo ne?

Přeji Vám všem ať dnešní dávka tance se povede bez komplikací a baví Vás vše, na co sáhnete, protože není nic víc než pocit štěstí z té chvilky, když spolu cítíte že to funguje….

Váš tanečník

Když jsem se tam vydával kdysi poprvé, tak jsem si pořídil na tu slávu nový béžový oblek, který zcela jistě okouzlí všechny taneční celebrity, které my kamarád co se mnou letěl sliboval.

Když jsem ho ale přinesl domů a viděl ten malý červený kufřík, kam se měla vejít veškerá paráda na celých sedm dní ve velkém světě tance, tak jsem vůbec netušil, jak to tam všechno nastrkám;)

Po několika pokusech to přece jen vyšlo a já mohl vyrazit směr Praha-Manchester…

Odbavení a odlet proběhl hladce, ale celý let proběhl v bouřce, která letadlem smýkala tak, že už jsem nevěřil, že se do vysněné Winter Gardens podívám., ale mělo to šťastný konec v podobě dramatického přistání v Manchesteru.

Překvapení všech, byla mokrá zavazadla účastníků letu a tak můj roztomilý červený kufřík vypadal spíš jak utopený lodní kufr z druhé světové válka a já měl oprávněné obavy o stavu svého šatníku….

Za pár liber mě taxikář hodil na laciné ubytování a vybalování vypadalo tragicky… Zlatý hřeb svého šatníku a to béžový oblek, jsem vyndal v nedobrém stavu, jako obleček pro vodníka česílka.

Naštěstí to spravila sprcha a fén, který za libru fungoval minimálně 5 minut;)

K večeru jsem se vydal prozkoumat soutěž. Neznalý poměrů, jsem zakoupil vstupenku a usednul na volná místa v první řadě. Jaké bylo moje překvapení, když po přestávce si kolem mne sednul Alan Fletcher, Hans Galke a Bryan Watson s Carmen. Dívali se na mě, jako kdybych přiletěl z marsu a já s noblesou sobě vlastní jsem odkráčel do zóny ke stání, kde jsem na jedné noze sledoval slavný Team match.

Blackpool jsem pak navštívil mnohokrát a vždy to pro mně byla obrovská dávka inspirace, kterou jsem v sobě zpracovával celý následující rok. Písničky si zpíváte celou cestu na letiště a fígle těch nejlepších tanečníků si jdete zkoušet, jen co položíte doma tašku za dveře…

Blackpool Dance Festival Vás nadchne prostorem, hudbou, atmosférou….. Nejde přesně popsat, proč jet právě tam, ale určitě byste to měli udělat;)

Váš tanečník

Týden jedenáctý
byl zajímavý a nezapomenutelný, ale náročný, i svým způsobem trošku jednotvárný. Účastnili jsme se International Training Campu v Molinelle, což je jedno z největších soustředění na světě. Běžně probíhá v Caorle, oblíbené dovolenkové destinaci Čechů, ale kvůli dnešní situaci ve světě je přesunuto do Molinelly, domovského města našeho mezinárodního týmu – týmu Diabla. Náplň soustředění tvoří velice originální a inspirující program, soustředění jako takové září skvělými tanečníky a úžasnými trenéry. Jen se nám už ke konci týdne (kvůli naší velké vytíženosti vlastním trénováním, trénováním italské mládeže anebo učením se nových italských slovíček) lehce pletly dny.

Pondělí

začalo v Mariboru a jak to tak v Mariboru bývá – čekala nás oslava narozenin. Tentokrát jsme šli na rodinný oběd náležitě poblahopřát Tařině mamince. Volba padla na stylovou mexickou restauraci Galeb, shodou okolností patřící našim kamarádům, kterým čas od času pomáháme s jejich e-shopem (jak už víte). Ne náhodou jsme tak měli nejlepší stůl s výhledem na řeku a přípitek zdarma, jen to “všechno nejlepší” jsme si museli zazpívat sami. No a jestlipak víte, co nás čekalo po obědě? Ano, správně, power nap. Po tomto příjemném (a nutném, uznejte) doplnění energie jsme vyrazili do Itálie, protože nám přišel plán lekcí. A ejhle, už první den prý budeme trénovat 6 lekcí, proto jsme chtěli být hezky vyspaní a připravení. Vyjeli jsme směr Molinella a po cestě hledali, kde bychom přespali, protože všechno ubytování, které nestálo více než 250€ za noc, již bylo beznadějně vyprodáno a my měli objednaný hotel až od úterý. Nakonec nám ale štěstí přálo a my našli krásný hotel se skvělou matrací v ložnici a luxusní vanou v koupelně (což je pro Taru parametr číslo jedna v hodnocení kvality ubytování) blízko Padovy a jen deset minut z dálnice. Parádně jsme se vyspali a na zítra nám už zbývalo pouze sto padesát kilometrů, což byla příjemná změna při našich nekonečných cestách do Itálie.

Úterý

Protože většinu cesty jsme si odkroutili už včera (a to doslova – volantem), David nekroutil očima, kdy už tam jako budem. Učit jsme navíc začínali až odpoledne, tak jsme si dopřáli dlouhý spánek; samozřejmě ne proto, že bychom byli nějací velcí spáči (chraň bůh!), jen jsme chtěli využít naplno zaplacený hotel se skvělými matracemi (ačkoli Tara ve vaně skoro i spala). Takže v devět padesát devět jsme se slavnostně odhlásili z hotelu a vyrazili na cestu. Samozřejmě první zastávka byla na snídani; už typicky káva a croissant, nicméně žádné velké zdržování a potom hned Molinella. Nejdříve jsme směřovali do kanceláře, kde jsme vyřídili platbu za soustředění, členství v teamu a další dokumenty, a přihlásili se do dalšího ročníku v taneční akademii. Jak bylo vše vyřízeno, dali jsme si dali lehký oběd z naší oblíbené asijské restaurace u našeho oblíbeného stolu číslo pět. A hezky najedení a odpočatí jsme odjeli na sál na náš první tréninkový den. (Zmiňuji náš, protože kvůli hygienickým opatřením v Itálii musí být kapacita takovýchto akcí omezena na menší počet lidí, a proto se na soustředění přihlašuje vždy jen na dva dny, aby se mohl protočit co největší počet tanečníků. V Caorle totiž bývá okolo tisíce párů). Tréninky nám šly dobře, začátek soustředění byl opravdu mezinárodní, a měli jsme tak možnost předávat svoje zkušenosti a znalosti párům od Belgie až po Rumunsko. Poté jsme příjemně unaveni šli na rychlou večeři a spát.

Středa

pro nás znamenala nejdůležitější den; sami jsme měli dopoledne první lekce, ve kterých jsme řešili interpretaci ve slowfoxu a waltzu s belgickou “tygřicí” Monique de Maeschalk, která se sice převážně soustředí na latinu, ale co se týče práce s hudbou, má jedinečný pohled na věc. Ale hlavně jsme namísto oběda (!) ještě znovu procházeli prezentaci a zkoušeli jsme si figury na svou přednášku. Procházeli jsme ji hned několikrát – Tara, která přednášku vedla, hlídala Davida (který dostal za úkol figury předvádět), aby když bude mluvit, měl správnou výslovnost, a hlavně nedělal zbytečně moc srandiček. Po nácviku jsme absolvovali ještě dvě lekce, které utekly velice rychle a po nichž jsme si rozdělili úlohy – David připravit techniku a Tara připravit kávu. Po této rychlé technické přípravě přišla naše chvíle. Přednášeli jsme o valčíku a floorcraftu. Jestli jste totiž viděli v posledních pár letech nějakou soutěž, kde se tančily neomezené choreografie, jistě rozumíte, proč je to potřeba. (Pro nezasvěcené – floorcraft je ve zkratce dovednost pohybovat se po parketu, aniž bych ostatní srážel jako kuželky.) Přednáška sklidila úspěch, a tak jsme se spolu s ostatními páry z české výpravy odměnili pizzou a rácháním v bazénu.

Čtvrtek

Ráno jsme brzo vstávali, protože Tara dodělávala ještě jeden test, který minule nestihla, a tak jsme už v sedm třicet lehce nasnídaní natěšeně stepovali před tělocvičnou. Po klasickém italském zpoždění, které testování nabralo, se Tara celá zpocená utíkala připravit na lekci, která začínala už za čtvrt hodinky. Ještěže David měl už splněno, a tak Taře za odměnu, protože znovu vylepšila svůj osobní rekord, zašel pro kávu. Lekci jsme stihli, jen Taře nechtěl držet make-up, ale jak říká David, stejně pod tou rouškou není nic vidět, jen oči, a ty má Tara krásný. Na povel nás dostala Catia Vanone, což je trenérka bývalých mistrů světa Domenica Soaleho a Giai Cerasoli, která nám dala pár velice dobrých rad a tipů, jak se zase ještě posunout dál. Odpoledne se chystala velká sláva, neboť probíhalo vyhlášení výsledků akademie letošní sezóny, a musíme se pochválit, že se nám podařilo nejen úspěšně absolvovat, ale dostali jsme dokonce více bodů než mistr Itálie a vicemistr světa. A také jsme si zasloužili speciální ocenění, protože jsme zvítězili v seriálu soutěží StarCup. (No, asi budeme dobrý, nebo co…)

Pátek

byl opět náročnější; tedy ne ráno, protože to jsme dlouho spali, ale odpoledne jsme si mákli. Nicméně postupně: Ráno začalo smutnou zprávou, protože nám kvůli problému s letem Petera Maxwella odpadla ranní lekce s touto legendou, na kterou jsme se tak těšili. Na druhou stranu se nám posunul začátek programu až na jedenáctou, a tak nebylo kam spěchat. Tak jsme nespěchali. Snídaně lehce po deváté, pomaličku na sál, zahřát, rozcvičit, potrénovat a na lekci. To byla ta jednodušší část. Odpoledne se neslo v úplně opačném duchu. Ne že bychom my dali lekci Maxwellovi, ale oba jsme trénovali šest lekcí v kuse, což sice není možná až tak výjimečné, ale v italských podmínkách to člověk nemá každý den. Ač se z klimatizace paradoxně až kouřilo, pro tolik lidí, kolik bylo na sále, to fungovalo podobně, jako když foukáte do horkého espresa – maximálně vám vchrstne horký vzduch zpátky do obličeje. Po šesti hodinách trénování v sauně jsme se šli zchladit do ledové sprchy, dali si nudle, zapnuli jsme si seriál a spokojeně spali až do rána.

Sobota

představovala poslední den soustředění, a ten je vždy nejotravnější (zejména pro Davida, protože vždycky v pokoji udělá neskutečný bor- … nepořádek a pak zdržuje, protože uklízí strašně pomalu, takže jsme nakonec vždy otrávení oba). Hned z kraje dne nás čekala lekce s Davidem (ne tím Odstrčilem), která byla super a ve které jsme dokončili poslední kousek, který nám ještě chyběl, protože se nyní až do týdne před mistrovstvím neuvidíme (Davide totiž jako všichni Italové odjíždí o víkendu na dovolenou). Po lekci jsme se ještě zastavili v obchodě s tanečním oblečením, kde jsme koupili věci pro páry z klubu. No dobře, pro nás taky. Potom oběd, dobalit, co jsme zapomněli, a poslední čtyři lekce před odjezdem. Jak byl začátek týdne mezinárodní, byl konec velmi italský, takže většinu lekcí jsme měli v italštině. Naštěstí vždy s nějakým překladatelem, ale i přesto jsme pochytili spousty slovíček, a hlavně si zavařili hlavičky. V osmnáct hodin jsme byli hotovi a vydali se na cestu. Aut na dálnicích svištělo hodně (naštěstí – taky mohly stát v koloně), ale až na dvě objížďky byla cesta plynulá. Tedy do chvíle, kdy jsme museli jít natankovat. Protože byl takový provoz a slovinský benzín je daleko levnější než italský, tak jsme od půlnoci do jedné hodiny ráno stáli ve frontě, jen abychom mohli natankovat. Poté už jsme to naštěstí dofrčeli až do Mariboru, a rychlá sprcha a spánek.

Neděle

Ráno brzká snídaně a zpět na cestu. Cesta uběhla v pohodě a už v jednu hodinu jsme byli v Brně, kde jsme si jen rychle plácli s Martinem, který odjížděl na další soustředění, tentokrát do Slovinska. Nás už jen čekala příprava na příští týden, protože vedeme soustředění pro naše nejmenší a začínající.

David a Tara

1. Ahoj Andreo a Martino, jak se dnes máte?

Ahoj všichni! Ze všeho nejdříve bychom Vám chtěli poděkovat za Váš zájem o to s námi udělat rozhovor, velice si toho vážíme, takže Vám ještě jednou děkujeme. Máme se dobře, vlastně během tohohle pandemického roku jsme se nezastavili. Pořád jsme chodili do školy, trénovali a chodili do posilovny. Měli jsme více času pro sebe, který jsme využili na to se zamyslet a změnit naše tělo a náš tanec.

3. Ale situace se ve světě, ale i Tanečním sportu pomalu zlepšuje a můžeme vidět velké turnaje alespoň ve WDSF kalendáři. Kdy Vás tedy uvidíme na mezinárodní scéně?

Tento výkend jsme měli premiéru na International open ve Francii, kde jsme vyhráli. I přesto, že to byla menší soutěž, velmi jsme si to užili tu atmosféru a jsme velmi rádi, že jsme opět měli možnost se sektat s našimi přáteli z mezinárodní taneční scény.

4. Mistrovství světa 2018 v Ostravě u nás na domácí půdě, bylo pro Vás zlomové. Dostali jste se poprvé do neskutečně našlapaného finále! Byl to splněný sen?

Samozřejmě, každé dítě ve sportu sní o tom dostat se na vrchol. Takže pro nás bylo finále nejenom splněný sen, ale hlavně to, za čím se skrývá dlouholetá tvrdá práce. V ten moment, kdy jsme toho dosáhli, to byla ohromná satisfakce, když jsme si uvědomili, že všechna ta práce byla výsledkem 20 minutového finále.

5. Jste pár na té nejvyšší úrovni. V čem vidíte největší rozdíl mezi špičkovým párem a průměrným párem?

Největší rozdíl je v tom, jak moc se dokážete soustředit a posouvat svoje limity, co to jen jde. Zjednodušeně je to o tom, jak moc jste fanatičtí, my sami jsme si nevybrali kráčet průměrnou cestou. Čím více pro to uděláte, tím více toho máte a dále se dostanete.

8. Jaká je Vaše inspirace?

Popravdě, nemáme žádnou fixní inspiraci, protože bylo spoustu tanečníku, kteří nás značně ovlivnili či inspirovali a nejenom tanečníci, ale i umělci, zpěváci. Myslíme, že jsme s Martinou jsme silní v hledání inspirace v maličkostech. Nebo byl pro nás velmi inspirující nedávný výlet na Kubu, který v nás oživil latinskou vášeň. Inspiraci může najít člověk ve všem. Každý vidí věci jinak.

9. Vaši oblíbení tanečníci?

Naši oblíbení tanečníci jsou v podstatě jsou z generace z počátku 00. let, něco takového. Mezi ně jistě patří Franco Formica, Oxana Lebedew, Maurizio Vescovo, Viktoria Fraňová a další.. Je to už spoustu let, co je pozorujeme a pořád je to skvělé, jsou to vzpomínky a zároveň inspirace, je to pro nás srdeční záležitost a je to ukryto hluboko v paměti.

10. Jako jedni z nejlepších WDSF latinářů máte i zkušenost s WDC, kde jste působili zhruba rok a půl. Jak hodnotíte tuto zkušenost a proč jste se rozhodli odejít?

Ve WDC jsme tančili po pádu federace IDSF, kde to bylo ještě dohromady. Byl kolem toho všeho chaos a náš trenér působil a řadil se mezi trenéry WDC, takže jsme ho následovali. I když jsme se tam neprosadili nějak výrazně, stále na to rádi vzpomínáme, možná bychom si vybrali jiný časový úsek, dříve, či později, ale to je jedno.

A to je z dnešního interview vše. Doufáme, že rozhovor byl pro Vás alespoň trochu inspirativní, nebo Vás aspoň pobavil. My jsme velmi rádi, že máme tu příležitost spolupracovat s lidmi tohoto typu a předat Vám informace z té nejlepší ruky.