Týden čtrnáctý
byl posledním klidnějším týdnem před finálovou přípravou. Mohli jsme si dovolit luxus strávit celý týden jen na jednom místě a mít tak i pěkně pravidelný režim tréninků. Nesly se v rodinném duchu – na začátku týdne jsme totiž trénovali s tátou Martinem a o víkendu s tátou Brankem, který přijel i s Tařinou mamkou Alenkou na návštěvu (a také na dovolenou) do Brna. No a v neděli jsme se už připravovali na příští týden, už o fous hektičtější.
Pondělí
Probudili jsme se do krásného slunného dne a dali si dobrou a vydatnou snídani, protože to, co nás dnes čekalo, rozhodně nebyla procházka slunnou růžovou zahradou. Už v deset hodin jsme stáli na značkách v pronajaté hale na Měšťanské, kde jsme měli prostor, abychom si vyznačili parket stejně velký jako na mistrovství, což je nezvykle velkorysých 26 x 18 metrů. Nejenom tedy, že je dlouhý jak maminka od prasete, ale taky široký jak dvě. Dopoledne jsme zvládli samostatný trénink i lekci s Martinem a pak si zašli na oběd před obávanou simulací soutěže. Začali jsme lehce po druhé hodině, a abychom nezabíhali moc do detailů, tak si můžeme jen říct, že jsme končili po deváté večer posledním “finálovým” kolem. Poté už jen sprcha a spánek.
Úterý
Ráno bylo sice opět prosluněné, ale tentokrát jen za okny, protože u nás v duši a na těle bylo pořád ještě trošku zataženo s občasnými přeháňkami bolavých svalů. No co, před námi byl den regenerace. Nejprve jsme za odměnu jeli do města zkontrolovat, jestli nám neukradli náš brněnský časostroj (tak se správně prý říká tomu … však vy víte, co máme na náměstí) a zastavili jsme se na doporučení pana Hejlíka v parádním bistru Eggo truck Brno, kde jsme si dali výborný brunch. Ještě před obědem jsme dopřáli regeneraci i autu, zavezli ho do jeho oblíbeného servisu, protože prý mu nějaké zvířátko prokouslo nějakou hadičku. (Tara doufá, že to nebyl Kikin, protože to by pak s Davidem už nebyli kamarádi.) Po obědě a power napu jsme ještě zvládli dvě lekce rebalančního samostatného tréninku, které jsme zakončili nohama nahoru, mňamózní večeří a filmem, ze kterého jsem viděl prvních deset minut.
Středa
Už bylo o něco chladněji, což máme radši, a tak vstávání a cesta na trénink do nedaleké haly byly svižnější a rychlejší. Zároveň nám to i zkrátilo čas našeho zahřátí, rozhodně jsme spěchali kvůli počasí – ne, že by David nestíhal… Na hale nás už čekal Martin, který sice vyrážel až za námi, ale na rozdíl od nás místo na čtyřech po ránu zatuhlých nohou používal čtyři vždy připravená gumová kola, která se neunaví (dokud tedy nedojde nafta nebo se nepotkají se hřebíkem). Po lekci jsme si ještě zatrénovali sami, což jsme zakončili trénováním druhých a poté i zaslouženým obědem. S lehce plným břichem přišel čas naučit ještě dva páry otáčku vpravo a na závěr si vše spolu s nimi vyzkoušet na practisu, po kterém přišla ta pravá odměna. Tedy alespoň pro Davida, který si již každoročně nenechá ujít brněnský koncert kapely MIG21, protože ho vždy nabije energií a skvělým pocitem, že „Snadné je žít“ (dokonce se tam potkává s bývalými tanečníky, které tam vidí taky každý rok). No a Tara alespoň měla chvíli klidu…
Čtvrtek
byl pro Davida kvůli včerejšímu koncertu nepřejícný, i když kapela skončila brzo a v jedenáct ležel už David v posteli, brzkému rannímu vstávání to stejně příliš nepomohlo. Čekala nás nicméně skvělá příležitost, neboť jsme v nabitém harmonogramu haly Vodová dostali jedno okénko, ve kterém jsme si mohli si v dějišti mistrovství zatrénovat. Musím říct, že jsme odcházeli oslněni a namotivováni, protože ty prostory jsou úžasné. Obrovský parket, spoustu míst pro diváky, a hlavně jejich blízkost parketu bude podle mě jedinečná. Většinou je totiž na podobných soutěžích mezi parketem a diváky zábradlí anebo jsou diváci vyvýšeni, nicméně v této hale to na nás působilo, že se jich můžeme téměř dotknout. A to tam ještě přibudou stoly – myslím, že se máme opravdu na co těšit. Poté jsme pokračovali v odměňování se a zastavili se (podle dalšího tipu pana Hejlíka) v bistru „Buchta B“, kde jsme snědli druhou nejlepší snídani tohoto týdne a vyrazili jsme za povinnostmi. Nejdříve do servisu, abychom vyměnili již zmíněnou hadičku (musela se objednat), a potom už zpět na sál, kde jsme se potkali s Martinem. Pak oběd, power nap, samostatný trénink, samostatná večeře a samostatný spánek.
Pátek
David začal návštěvou holiče, potom šel s dětmi z tábora hledat poklad, který sice nenašel, ale zato našel všechny děti, což je vlastně taky taková výhra, protože děti jsou veeelký poklad. A co Tara? Ta hrála taky hledací hru – jen poklad představovaly její věci, které musela uklidit na patřičná místa, než přijede maminka s tatínkem, kteří k nám mířili na návštěvu. Měli přijet na practise, před kterým jsme zvládli ještě samostatný trénink, ale bohužel cesta nešla nejrychleji, a tak jsme ho absolvovali pod dohledem jen jednoho tatínka. Po practisu nás čekala ještě výuka a Davida následné probouzení ohně, protože rodiče nepřijeli s prázdnou, ale přivezli s sebou pravé čevabčiči. O večerní program tím bylo postaráno a jako celá rodina jsme se sešli u malého grilování, u něhož jsme přivítali milé hosty.
Sobota
Ráno jsme se po lehké snídani sešli s tátou Brankem na tréninku, protože jak Tara říká, tatínek si musí brunch zasloužit, následně pak Tara vyrazila s rodiči na jídlo. David měl ještě nějaké povinnosti, ale po obědě se k nim připojil a jeli se společně podívat na brněnskou hvězdárnu, kde probíhala oslava dne dětské onkologie. Po přispění a nasazení symbolické žluté stužky jsme vyrazili domů, protože nás ještě čekaly jedny ukázky, takže jsme měli možnost vyzkoušet svůj tanec jednak před veřejností, jednak taky na alternativním povrchu. Po dnešku tak můžeme potvrdit, že se dá tančit i na umělé trávě tenisového kurtu. Večer Tara vzala rodiče na večeři a David jako hodný bratr vzal večeři ke svým sourozencům a s Klárkou je hlídali, protože i jejich rodiče vyrazili do města na večeři.
Neděle
A opět ranní trénink s Brankem předtím, než se vydali zpět na cestu do Mariboru, potom trocha odpočinku a již začaly přípravy na příští týden. Chystáme se na soustředění, ze kterého jedeme na další soustředění, a proto bylo potřeba si zase roztřídit ponožky a přepočítat trička. Večer nás ještě čekaly nějaké lekce a jeden practísek, a hurá do dalšího týdne.
David a Tara
