Týden patnáctý
byl týdnem plným soustředění, anebo pokud chcete mezinárodně, campů. Hned v pondělí brzo ráno jsme začali soustředění v Pršticích, tentokrát již zaměřené na finální přípravu. Plynule jsme navázali soustředěním ve slovinském Kranji, kam jsme vyvezli naše juniory a kde jsme ladili poslední kousky před mistrovstvím v deseti tancích, na kterém se “děti” předvedou příští víkend.
Pondělí
První den na místě činu! Jako pokaždé jsme museli připravit aparaturu, světla, stoly, vyměřit a upravit parket. Poslední práce byly jednodušší v tom, že plocha na naše mistrovství světa je tak velká, že jsme mohli (nebo spíš museli) vyžít celou plochu tělocvičny, a ještě nám kousek chyběl. Úprava parketu se – jak hierarchie káže, že – přesunul mezi povinnosti juniorů (musím je pochválit, byli tak poctiví, že první den jsme trénovali jen tango). No a pak to začalo, přijely děti (i junioři, mládežníci a dospělí) a hned jsme začali prvním seznamovacím practicem, což pro většinu párů – a nás obzvláštně – byl jen další z mnoha (maximálně jsme se tak seznámili s dalším nově nataženým svalem). Pak to šlo celkem rychle: oběd, lekce, večeře s practicem a spát.
Úterý
se ukázalo jako asi nejtěžší den týdne. Ráno jsme dorazili na trénink s Martinem (naštěstí máme letos privilegium a nemusíme místo spánku hlídat na soustředění, takže se nám dostane dostatek domácího odpočinku), doladili jsme pár detailů, které se mu v pondělí na practicu nezdály, a poté následoval dopolední standardní practice. Jeli jsme dvě kola, jedno trošku kratší, ale druhé pořádné mistrovské (1:55). Byla to jízda, která naštěstí končila obědem, po kterém jsme ocenili karimatky, které jsme si původně přinesli na stretching, a tak jsme je tedy využili na stretching zavřených očních víček. Po pořádném power napu jsme byli připraveni na druhou půlku dne. Indivka, samostatný trénink, dvě odučené lekce. Na vedené lekci s Martinem jsme hodně chodili a bavili se o prezentaci během nástupu na parket. No a na závěr velký desítkářský practice, který naštěstí pro nás znamenal dvě delší kola standardu. Šlo nám to dobře, byli jsme pochváleni, což je vždy dobré slyšet, a hezky propoceni jsme sedli do auta a jeli domů.
Středa
Třetí, krizový den byl vlastně celkem v pohodě. Ano, měli jsme opět plný den tréninků, ale naštěstí pro naše unavené nožičky jsme mohli vynechat dopolední latinský practice, což znamenalo dřívější oběd, tím pádem delší poobědový power nap. Potom nás ještě čekala lekce s Martinem a panem Horníkem, ve které jsme opět probírali, na čem bychom do mistrovství mohli ještě zapracovat. Dále, jak už se tak očekává, jsme dali lekci několika párům a po večeři začali připravovat večerní practice, který je už tradičně vyčleněn pro match analyze (z předchozích týdnů již znáte). Podařilo se mi opět zjednodušit práci našim porotcům, takže mohli lépe předat zprávu párům, co jsou jejich silné a slabé stránky a na čem by měli do nové sezóny ještě zapracovat. Náročný den jsme zakončili malým grilováním, protože to byla zároveň poslední noc na soustředění, takže jsme si všichni zasloužili malou odměnu v podobě grilovaného masa a melounu (to zejména pro Taru). Pak jsme se vydali domů a čekalo nás kromě spánku ještě balení na druhou část týdne.
Čtvrtek
Opět jsme vstali brzo a už lehce po osmé jsme s autem naloženým na následnou cestu byli připraveni zase v sále v Pršticích, tentokrát na dvojitou vedenou lekci pana Kosmáka a Henzelyho. Dopoledne jsme zvládli ještě jednu skupinovou lekci s panem Nováčkem, který nastínil zajímavé téma – probírali jsme atmosféru tanga, a to na malé choreografii tanga argentinského. No před polednem a následným odjezdem jsme ještě zvládli jednu lekci dát a jednu dostat a samozřejmě practice. Poté už jen oběd a cesta do slovinského Kranje, během níž jsme se kvůli Davidovi vůbec nemuseli ještě jednou zastavovat doma, aby si dobalil košili, které nechal na ramínku na skříni.
Pátek
Po kvalitním a překvapivě dlouhém spánku (přijeli jsme do Slovinska téměř bez kolon) jsme se nasnídali čerstvě upečeného chleba, který k nám (stejně jako dříve mléko) přišel v náruči očividně dobrovolně vybrané tanečnice. David udělal vajíčka a Hynek, jeden z juniorských tanečníků, nakrájel chleba. Hezky jsme se najedli a poté co holky umyly nádobí (taktéž velmi dobrovolně), jsme vyrazili na cestu do nedaleké haly. Tedy nedaleké pokud si nezajedete, protože jste věřili navigaci Waze, která vás vede trasou končící rozbahněnou polňačkou, po které jezdí jenom místní, a to jenom když zrovna neprší. Naštěstí jsme měli značnou časovou rezervu a v krásném, nově a moderně zařízeném studiu jsme se potkali se zbytkem českých párů (zatím ještě nemáme malý autobus, a tak je vezli rodiče). Děti hned začaly s rozcvičkou s trochou moderního tance. My jsme se zatím mohli přivítat s Mihou Vodičarem a jeho ženou Kristýnou, kteří camp organizovali, a rovnou jsme za děti vyrovnali účty (peníze jsme samozřejmě předtím vybrali od jejich rodičů, zase tak hodné ještě děti nejsou ;-p). Náplň soustředění se nesla v podobném duchu jako u nás, jen jsme s Tarou mluvili více slovinsky a anglicky, protože přijely páry od Česka až po Chorvatsko. První den jsme neměli vedenou, a tak jsme se zapojili až na společném večerním practice (jako by jich tento týden nebylo dost, že). Večer jsme zakončili výletem do blízkého hlavního města Slovinska Lublaně. David měl sice strach, že cesta bude příliš dlouhá, ale jeho obavy se ukázaly jako liché, protože ač jeli jenom půl hodiny tam, sám pak strávil čtyřicet pět minut hledáním parkoviště. Naštěstí Taru a děti odložil, aby šli napřed, takže aspoň oni viděli něco z města. David je nakonec dohnal až v jedné z místních zmrzlináren (Cacao, která má pobočky jen v Lublani a jednu v Praze – zajděte si, je super). Společně jsme si jednu dali a šli zase zpět.
Sobota
se odehrávala v podobném stylu, jen Davidovi se už po včerejší “dlouhé” návštěvě Lublaně nechtělo dělat vajíčka. Holkám to ale moc nevadilo, protože otevřely velkou sklenici nutelly, bagrovaly a bagrovaly, a moc rády se spokojily jen s nakrájeným chlebem. Dnes nás čekala nejdříve vedená, kterou lektorovala Tara a odpoledne David. Vybrali jsme si jednu společnou choreografii a nejdříve ji probrali z ženské a poté z mužské perspektivy. Mimo lekcí, které jsme rozdávali od Itálie po Rakousko, v jedné z pauz na drobný odpočinek a jídlo, Tara domluvila, že nás kolega z Chorvatska natočí. Oba jsme čekali, že třikrát zatančíme choreografii a bude hotovo. Tak jsme ji třikrát zatančili a hotovo bylo, tedy jeho obhlídka choreografie a plán natáčení. No a po dvouhodinách a dvou propocených tričkách jsme byli hotovi – jak s natáčením, tak i s naším samostatným tréninkem a pauzou na oběd. Ale věřím, že to stálo za to, což budete moci brzy vidět na našich Instagramech. Dále ještě trocha trénování našich svěřenců a večerní practice, tentokrát z pohledu trenérů, protože my už měli i odpracticováno. Po večeři už David odmítal kamkoliv jet, zejména pokud název destinace začínal na L a končil ublaň, a proto jsme se jen na chvíli zastavili za rodiči českých párů, kteří měli soustředění jako dovolenou téměř bez dětí.
Neděle
byla posledním dnem campu (hmm, skoro jako bych se opakoval), takže jsme měli před sebou match analyze (ano, opravdu se mistr světa v deseti inspiroval v Česku… no dobře, tak jsme se všichni inspirovali v Itálii, proto jsme tak dobří 😉). Neděle byla už více klidná, měli jsme poslední lekce, poslední výborný oběd i poslední přednášku (teda ne my, ale Miha). Poté nás čekalo jen již právě match analyze, u kterého jsem si skoro vypsal ruku (protože tady neměli takovou super tabulku jako u nás, a tak jsme hodnotili pouze slovně). Večer jsme odcestovali domů, tentokrát do Mariboru, protože příští týden nás nečeká nic jiného než další camp, tentokrát pro změnu v Itálii.
WATCHMAGAZINE.cz Informace o světových značkách dámských a pánských hodinek
Společenský tanec
Je druh tance, který se vyznačuje sociálním charakterem. Muž a žena, kteří tvoří taneční pár vyhledávají možnost společnosti a zábavy. Funkce společenských tanců je především to, aby se ho mohl...