Zaplněná brněnská hala ve Vodově ulici o víkendu sledovala první mistrovství světa ve standardních tancích v Česku. Český pár z Brna Tara Bohak a David Odstrčil svůj finálový sen nenaplnili a po skvělém výkonu vypadli v semifinále, skončili desátí.

Během odpoledne porotci postupně vybírali ze 68 párů a večer už jich v soutěži pokračovalo jen 12 v semifinále a posléze šest párů ve finále. Vítězi se stali Litevci Evaldas Sodeika a Ieva Zukauskaiteová, před italským párem Francesco Galuppo a Debora Pacini.

Kompletní výsledky naleznete zde

Součástí byl i Pohár partnerských měst. V něm usilovali o prvenství tanečníci z partnerských měst Brna, Bratislavy, Kaunasu, Moskvy, Stuttgartu a Vídně. Tato týmová soutěž už má v rámci Brno Open svou tradici a vždy osvěží večerní gala svou pozitivní energií a není náhodou, že je o ni každoročně velký zájem, jak z řad účastníků, tak i diváků…

Jelikož se jednalo o jednu z prvních pocovidových velkých mezinárodních akcí v Tanečním sportu, byla atmosféra velice vřelá a přátelská. Večer hnala za úspěchem domácí pár David Odstrčil-Tara Bohak plná hala a atmosféra byla nádherná.

„I když do finále český pár nepostoupil, jedná se o druhý nejlepší výsledek českého tanečního sportu v historii. Druhý český pár, Marina Makarenko a Jakub Brück, skončil při debutu mezi dospělými na 30. místě, což je velmi nadějný výsledek do budoucna.

Odpoledne se konala také soutěž World Open v latinskoamerických tancích, kterého se účastnilo více jak 70 párů. Ve finále se představila naprostá světová špička včetně největších favoritů na titul Mistrů světa Marius Balan- Krystyna Moshenska. Pro českého fanouška bylo potěšující, že ve finále byly i dva české taneční páry. George Sutu- Tereza Kučerová mají 3.místo a Tomáš Gál se Sabinou Karáskovou 6.místo.

Kompletní výsledky najdete zde

Česko má za sebou další Mistrovství světa, kdy po ostravských šampionátech přibylo Brno. Budeme doufat, že se i do budoucna najdou v ČR nadšení organizátoři, kteří budou mít chuť přivážet do naší země nejlepší světové taneční páry.

Děkujeme organizátorům z Dvectis DSP Kometa Brno!

Týden patnáctý

jsme začali dalším campem v Itálii. Byl pro nás zajímavý tím, že jsme měli po delším čase možnost obhlédnout konkurenci a zároveň ona obhlédnout nás, takže věřím, že jsme pár lidí znervóznili. Potom jsme přes zastávku dorazili do Brna, kde se všichni pilně připravovali na mistrovství v deseti tancích, a tak jsme jim na závěr ještě vylepšili motivaci a Tara účesy.

Pondělí

bylo vlastně jenom půlden, protože jsme vstávali skoro až v poledne – a že jsme to fakt potřebovali. Po vydatném spánku jsme se vydali na menší výlet na mariborské Pohorje, kde mají Bohakovi chatu, kterou jsme využili k malému rodinnému grilování. Počasí nám ale nepřálo, vyhnal nás déšť, takže jsme se zase zpátky odebrali všemi těmi serpentinami zpět domů. Tam jsme pokračovali v naší oblíbené činnosti, ve které už začínáme být opravdu mistři světa, a tou je power napping. Po absolvování náročné regenerace jsme navštívili kamarády, na večeři jsme se už ale vraceli domů, abychom se v klidu sbalili a pořádně se vyspali na zítřejší cestu na italský camp. Den podle mého gusta!

Úterý

začalo velice brzy, ovšem naštěstí už je vidět, že začínáme poznávat italský způsob organizace a adaptovat se na něj. Totiž poté co jsme v šest ráno vyrazili na cestu, třikrát se nám změnil plán, takže jsme museli v jednu chvíli jet jako o život, a v druhou jsme se zase zastavovali na kafe a snídani. Nakonec jsme dorazili těsně před obědem a měli ještě čas si lehnout a v klidu se připravit na naše první lekce. Tréninky to byly důležité, a tak jsme makali, protože jsme se potřebovali ukázat v novém prostředí jako dobře připravení. Dopadlo to tak, že jsme z devadesáti minut dobrých osmdesát v jednom kuse tančili. Poté nás čekala vedená věnovaná quickstepu. Měřili jsme síly se spoustou adeptů na mistrovské finále, proto se není co divit, že jsem vystřídal už třetí košili ještě před practicem. Ten měl trošku jiný formát, než na který jsme zvyklí, takže jsme sice měli delší pauzy mezi skupinami, ale zato jsme tančili vždy minimálně tři tance za sebou. Po večeři odpadnout a spát a spát.

Středa

Po italské snídani jsme ještě chvíli odpočívali na pokoji, až jsme úplně zapomněli, že bychom se měli check-outnout, protože ač nás čekal den plný tréninků, byl to náš poslední den. Lehce po desáté hodině za námi tedy přišla paní recepční, jestli nechceme ještě jednu noc. Ale protože jsme museli být další den již v Česku a postel, na které jsme spali, nebyla zas až tak skvělá, během pěti minut jsme rachotili s kufry před hotelem a namířili si to rovnou na halu, kde nám za půl hodinky začínala první ze tří lekcí. No a jak v Itálii bývá zvykem, dostali jsme lekce s jednou pauzou hned za sebou, kterou ovšem během naší indivky zaplnila nově oznámená společná lekce, takže až po téměř čtyřech hodinách jsme byli hotovi a mohli se vypravit na cestu do Mariboru. Naštěstí se camp konal na severním pobřeží Jaderského moře, a tak jsme ještě po cestě stihli dobrý burger v Lublani a ještě před půlnocí zalehli v mariborské posteli připraveni na zítřejší návrat do Česka.

Čtvrtek

Ráno v deset hodin jsme po delším spánku a dobré snídani seděli v autě směr Brno. Na začátku řídila Tara, takže David měl čas po cestě dopsat pár dní do našeho deníku-týdeníku, a sotva dopsal středu, už se střídali a byl na řadě s řízením on. Ale měl plán! Nebude přeci jen řídit a pracovat celou cestu, a tak si takticky rozvrhnul zastávky. Nejdříve jedna na záchod, po dvaceti minutách druhá, tentokrát na výborný Leberkäse na jedné z mnoha odpočinkových míst u rakouské dálnice, cesta tedy byla nakonec příjemná a utekla velice rychle. Jak jsme přijeli, udělali jsme si společně rychlý oběd, pak si zvlášť dali power nap a připravili se opět na společný trénink, na který navazoval competition pracice. Tím jsme měli pro zbytek dne splněno.

Pátek

by se mohl přejmenovat na mezinárodní den účesů, tedy alespoň pro Taru. Nicméně ráno jsme ještě stihli samostatný trénink a pak se Tara pustila do několikačlenné dívčí šňůry plné účesů, zatímco David měl hodně práce s připravováním grafických materiálů na BrnoOpen. Poté udělil dětem posledních pár dobrých rad před zítřejším mistrovstvím republiky a průběžně nosil Taře jídlo, aby se tento dokonalý stroj na účesy nezastavil, ani aby se neproměnil ve Střihorukého Edwarda. Když Tara po dvanácti holkách a mnoha hodinách skončila, akorát si s Davidem plácla a následně sebou plácla do postele. Nabírala sílu až do brzkého rána, aby si ještě stihla vybrat outfit na mistrovství.

Sobota

Stylově oblečení jsme se sešli v osm u auta už v šatech (minimálně tedy polovina osazenstva, druhá měla kalhoty a košili) a odjeli na mistrovství. Pořád je to pro nás zvláštní pocit, že po tolika letech a titulech už mistrovství v deseti tancích netančíme, a tak abychom neměli příliš sentimentální náladu, hned jsme se vrhli do práce. Pro tento den jsme byli trenéři, takže jsme dohlíželi na vše, od oblečení přes skupiny až po kvalitu tance. Myslím, že všechny páry udělaly maximum, opravdový kus práce, a tímto bych jim chtěl moc pogratulovat. Samozřejmě konkurence taky nespí, a tak ne všichni mohli být spokojeni se svým výsledkem. Bohužel dospělou část soutěže jsme si museli nechat ujít – ne proto, že bychom to psychicky nevydrželi, ale protože den na mistrovství byl opravdu dlouhý a my museli být připraveni druhý den normálně trénovat.

Neděle

byla sice dnem odpočinkovým, ale přesto jsme i trénovali. Práci jsme ovšem přesunuli až na večer. Jednak kvůli dlouhému spánku, který je poslední dobou více a více potřeba, jednak kvůli tomu, jak jsou tréninky intenzivnější. Šli jsme se projít, trochu jsme si doma poklidili a nakonec se na trénink připravili. Trénink po hezkém odpočinkovém dni šel velmi dobře a na závěr, když přišel Martin s Ernestem (pes) na obhlídku, pochválil nás a zároveň jsme si naplánovali časy tréninků až do mistrovství, které už začíná být proklatě blízko.

Týden třináctý

začal jako pohádka. Ze začátku týdne jsme si užívali několik posledních dní pohádkového volna před mistrovstvím, ale jako každá pohádka i naše volno mělo zápletku, totiž že jsme nebyli spolu, což znamenalo cestování přes sedmero hor a sedmero řek. A jako každá pohádka i naše volno mělo konec, po kterém přichází realita, kterou už ale nikdo nechce vidět. Proto jsou v televizi na závěr už jen titulky; kdo by se chtěl totiž dívat na pot, někdy i skoro slzy a hodiny tréninku a cvičení…? No doufám, že určitě vy na našich Instagramech! 😉

Pondělí

Tara: Ráno se probudila do krásného teplého dne plného květin, motýlů a kocoura Kikiho, vstala, oblékly ji srnky a holubice, dala si dobrou kávičku a zkoukla, co je nového na Instagramu. Potom aby měla odpracováno, šla na nedaleké hřiště a dala si denní dávku HIITu. Cvičení jí šlo dobře, jen byla mírně nervózní ze zahradníků, kteří ji z okolí neúnavně sledovali při sekání trávy. To ale byla pro Taru jen další motivace, aby nedělala zbytečné pauzy mezi koly, byla brzy hotova a mohla si dát sprchu a připravit se na ještě lepší odpoledne. Po obědě ji totiž čekal výlet do Lublaně s její kamarádkou Marianou. Prošly se pohodově centrem města, pořídily spoustu fotek a ještě před návratem zpátky domů zvládly výtečnou kávu v jedné z mnoha kaváren kolem řeky Ljublanice. (Zákusek si samozřejmě taky dopřály, ale ten Davidovi zatajily, aby nebyl zbytečně smutný.)
David: Ráno se neprobudil. Ne že by si hrál na Šípkovou Růženku, protože dobře věděl, že Klárka je celý den na příměstském táboře s dětmi, takže by se pusy na probuzení jen tak nedočkal. Prostě si jen užíval volného dne, kdy ležel v krásně klimatizované místnosti a nemusel nic (a tím myslím NIC) dělat. Potom co se statečně vytrmácel z postele, bylo už téměř jedenáct hodin, rozhodl se proto místo snídaně a oběda dát si brunch, neboť není fanda vaření a navíc je opravdový nepřítel umývání nádobí. Jedno jídlo tak znamenalo jedno vaření a jedno umývání, to se rovná jedna výhra, a to nebylo ještě ani poledne! Pak už den nabral trochu spád a do páté dělal David nějaké věci na počítači (ano, z jedné poloviny to byla práce, z té druhé hry a z třetí nějaké to video na YouTube.) Před večeří si dal taky ještě HIIT, potom z videí, která natočil a která mu poslala Tara, udělal kompilaci, postnul ji na sítě a pak si dal s unavenou Klárkou večeři a šli spát.

Úterý

Tara: Druhý den týdne a zároveň poslední den společného volna si opět užila. Po příjemném (čti pozdním) probuzení a hraní si na kočku a myš s opravdovou kočkou (ona hrála Toma a Kiki Jerryho) ji čekalo dopoledne u řeky. No spíše na řece, vyrazila totiž do sportovního centra, kde si půjčila paddleboard, a aby jí nebylo smutno, vzala s sebou bratra a jeho přítelkyni, a nesmíme zapomenout ani na jejich dva psy. Protože si půjčili paddleboard jen jeden, tak Tara, aby si ten den zacvičila, dělala převozníka a vozila po jednom všechny členy výpravy z jednoho břehu na druhý. Ale jelikož je hodná – a taky chtěla po bratrovi, aby ji odvezl domů – převezla je dokonce i zpět a společně jeli na oběd a následný power nap (tréninková rutina se musí dodržovat). Kvečeru ještě čekala Taru trocha práce, protože dostala příležitost vytvořit make-up a účesy pro jednoho fotografa, který fotil novou kolekci spodního prádla (netěšte se, prádlo nepředváděla Tara, ale modelka) pro firmu Lisca (takže můžete jejich fotky lajknout na IG). Po práci si Tara ještě dopřála malou milou procházku s kamarádkou kolem řeky a rychle spát, aby byla svěží druhý den na cestu do Brna.
David: Den měl o něco klidnější. Po lehce pracovním dopoledni jel nakoupit suroviny na oběd a pak si šel ještě vybrat nové brýle, protože mu jeho staré někdo na minulém soustředění znárodnil. Protože je trošku konzerva, po dlouhém vybírání si nakonec koupil ty stejné, jaké měl předtím. Po návratu z Lidlu, kde si koupil mleté maso na boloňskou omáčku a maso na vývar, zjistil, že kdyby to vařil dnes, jí až zítra (!), proto si uklohnil nudle se sýrem a kečupem a šel si radši dát dvacet. Po šlofíku odvedl ještě pár lekcí a potom na odreagovanou slíbil Klárce výlet do města. Nejdřív navštívili Bar, který neexistuje,a poté Super panda circus a příjemně pobaveni uměním barmanů jeli domů.

Středa

byla dnem návratu a shledání. Zatímco Tara udělala vše, aby se dostala zpět do Brna, David jí posílal pozitivní deltové vlny, zatímco ještě hezky spořádaně spal. Nicméně ve dvanáct jsme se potkali při rychlém brzkém obědě. David stále ještě nevařil nakoupené suroviny, protože opět nestíhal, a už ve dvanáct třicet jsme šli trénovat. Trénink byl super a oba jsme byli překvapeni, že nám to šlo tak, jako by od minulého tréninku uplynulo sotva pár hodin. Pro jistotu jsme si dali ještě druhou fázi od šesti a Tara šla poté za odměnu odpočívat, kdežto David se vydal na kruhový trénink k místnímu nejen hokejovému kondičnímu trenérovi, bývalému hráči NHL Jozefu Balejovi. Z tréninku byl David nadšen a už domlouval nějakou formu spolupráce.

Čtvrtek

začal opět připomínkou krásných písečných pláží (kam se třeba jednou vydáme) při hře na beach volejbal, po kterém jsme se šli projít s kamarády a jejich novým kočárkem. Procházku jsme zakončili skvělým obědem (David opět nevařil) a poté jsme šli na trénink. Po něm se Tara odebrala na zasloužený power nap a David, protože ho tížilo svědomí a datum spotřeby na mase, začal vařit vývar. Jak později zjistil, byl to velice dobrý nápad a mohl ho prezentovat jako dárek ke Klárčině svátku, na který v žádném případě nezapomněl. Kvečeru ještě druhá fáze tréninku, ve kterém jsme měli na programu practísek a poté slavnostní předání dárku, Netflix a spánek.

Pátek

byl typickým dnem konce týdne, trénink o dvanácté byl těžký, a tak jsme se zmohli jen na pár opakování kousků, které nám včera na practisu moc nešly (jako šly nám všechny, ale něco jsme dělat museli😉). Poté David připravil svoji dobrou omáčku, na kterou ale nikdo nepřišel – Klárka totiž jí s dětmi na táboře a Tara zapomněla – takže si hezky snědl, co si navařil (a vůbec se nepřejedl, i když snědl porci pro tři). Dále nás čekal odpolední trénink s Martinem, nějaké lekce s dětmi a konečně konec a odměna ve formě procházky po Brně. Prošli jsme si opět různá brněnská zákoutí, všude hrála krásná muzika a teklo dobré pití, neboť právě probíhal festival hudby.

Sobota

Ráno nás čekala jediná tréninková fáze tohoto dne, zato ale byla dvojitá – nejdřív trénink s Martinem, potom samostatný trénink a dále už jen regenerace. Tara si zvolila výlet do nákupního centra, kde si vybrala pár nových kousků, které pravděpodobně uvidíte na jejím Instagramu. David si jako hodný bratr vybral výlet na Kraví horu, kde se sourozenci zhlédli rekonstrukci bitvy o Brno při příležitosti výročí konce švédského obléhání města během třicetileté války. Po cestě zpátky ještě koupil pomeranče na oblíbený rodinný nápoj Aperol spritz (nebojte, jen pro rodinné příslušníky 18+) a připravil vše potřebné na malé rodinné posezení na zahrádce.

Neděle

byla drsná. Ráno nás čekal HIIT, při kterém nás tentokrát doplnila Davidova sestra Sárinka, a tak jsme se opět museli snažit a ještě se povzbuzovat, abychom to hezky zvládli do konce, ale zároveň aby s námi ještě Sárinka někdy šla. Po tomto fyzicko-motivačním cvičení jsme šli na trénink. Po obědě v očekávání zítřejší simulace mistrovství světa, kdy jedeme všech pět kol, jsme měli takové líné regenerační odpoledne a podvečer, který jsme zakončili brzkým spánkem.

Vás David a Tara

Týden dvanáctý

jsme protančili a protrénovali na našem soustředění v Česku, na kterém jsme se starali jak o sebe, tak hlavně o naše svěřence. Soustředění bylo zaměřeno spíše na začínající a nejmladší tanečníky. (Účastnily se samozřejmě i páry, které nám zvyšovaly věkový průměr, a těm tímto děkuji za naše mentální zdraví.) Takže si asi dokážete představit, že to bylo náročné nejen fyzicky, ale zejména psychicky. Tara za tento týden slyšela tolik Davidových trapno-vtípků, že jí začínaly připadat snad i zábavné, ovšem David se jen snažil vší silou udržet pozornost dětí, které měly očividně za úkol spočítat během lekce počet parket a světel v sále. Teda samozřejmě morálka a Davidova autorita (i Davidova morálka) zůstaly neporušeny a vše dopadlo dobře, protože jsme měli dobrý plán a skvělý tým, těšte se.

Pondělí

Začátek týdne, začátek soustředění. Na recepci našeho studia jsme se o půl osmé setkali v organizačním kvartetu: David, Tara a Klárka s Peťou (Davidova přítelkyně a Davidova nevlastní maminka, která má na starost provozní záležitosti – jako jediná z nás nebyla od malička zatížena tancem, takže její organizační schopnosti nebetyčně převyšují ty naše.) Lehce po osmé již začali chodit první nedočkaví rodiče s dětmi, díky našemu skvělému složení jsme ale byli rychle hotovi a v devět třicet už začala rozcvička. Během ní jsme si naštěstí mohli dát pauzu na přípravu vedené lekce, protože tyto kondiční a posilovací aktivity tady měla na povel Klárka. Před polednem jsme stihli právě první vedenou, ve které jsme se soustředili na základní principy pohybu, dnes ve waltzu. Odpoledne jsme dali dětem dvě individuální lekce a psychicky se připravili na večerní část. Následovaly další dvě lekce a practise. První den proběhl vcelku hladce, a tak jsme za odměnu ještě večer zašli do kina na nový český film “Prvok, Šampón, Tečka a Karel“.

Úterý

začalo opět v časných sedm hodin, takže nám zbývalo spoustu času na snídani a přípravu sálu, protože otevření sálu bylo v rozpisu naplánováno až na osmou. A jak jsme tak v poklidu snídali, pochopili jsme, že bude lepší snídat (už v menším klidu) rovnou na recepci, protože se děti (nebo jejich rodiče) tak nemohly dočkat, až budou na soustředění, a proto přicházely nažhavené již od půl osmé. Jako včera i dnes den začínal opět rozcvičkou, ale protože jsme měli v plánu tentokrát cvičit také, rozdělili jsme si děti na dvě skupinky, tu větší jsme vzali s sebou na náš HIIT a tajně jsme doufali, že na zítra budou děti tak vyřízené, že nebudou chodit tak brzy a my stihneme ještě jedno nastartovávací kafe. Pěkně jsme se zapotili a poté využili latinské vedené a latinské přípravy, kterou vedli Kamča s Honzou Tománkovými, abychom si malinko odpočinuli a dali si brzký oběd. Na oběd jsme nespěchali proto, abychom si naordinovali ještě náš „power nap“ (ačkoli bychom se klidně obětovali), ale protože už ve dvanáct hodin, kdy byly děti na obědě, jsme šli sami trénovat. Jak se děti vrátily, začal kolotoč – tři indivky, dvě vedené, jeden practise a hlavně jedna večeře a spánek.

Středa

bývá krizovým dnem a musím poctivě přiznat, že po včerejším HIITu a celém dni to nepociťovaly jen děti, ale i my. Po pravidelném ranním nástupu a přivítání dětí jsme měli chvíli volna, kdy se děti opět rozcvičovaly, a poté jsme začali s taneční průpravou. Středa je v pořadí třetí den týdne, a protože se snažíme postupovat v souladu s pořadím tanců po výkonnostních třídách, tak přišel na řadu quickstep. Poté rychlý oběd (quick, quick!) a zase trénovat; dali jsme dvě lekce a předali děti Kamči s Honzou na odpolední latinskou část. Tu máme každý den radši a radši, protože můžeme provádět svou nejoblíbenější formu tréninku, a tou je vizualizace. Před practisem jsme ještě stihli samostatný trénink a poté jedno hezké floorcraftové kolo. Po tomto improvizačním tréninku jsme vedli ještě další lekce, očividně jak se rozkřiklo, že jsme tak úžasní (haha), každý den přibývaly požadavky na tréninky, až už je nebylo moc kam dávat.

Čtvrtek

byl vlastně takové převlečené úterý, jen v o kousek více unaveném hávu. Ráno po brzkém vpuštění dětí do studia nás čekal oblíbený HIIT. Dokonce už ani tato cool zkratka skrývající dlouhý anglický název nenavnadila děti k nějakému přehnanému nadšení, ale i přesto jsme odcvičili vše podle plánu a děti odcházely zpocené a unavené na latinskou vedenou. Protože požadavků na tréninky se sešlo opravdu hodně, zvolili jsme opět brzký oběd a tentokrát zvládli v obědové pauze ještě jednu individuální lekci. Poté jsme hned pokračovali vedenou lekcí, na kterou plynule navázala další indivka a hned practise. Po něm jsme trénovali další pár a teprve poté jsme ukradli chvíli pro sebe na rychlý samostatný trénink následovaný večeří a krásnou, nyní už nepochopitelnou vzpomínkou, jak jen jsme v pondělí našli čas a energii na to jít do kina.

Pátek

představoval závěrečný den soustředění, což přineslo spoustu pozitivních i negativních skutečností. Poslední brzké vstávání – to bylo pozitivní. Ale poté vyúčtování a vyplňování dokumentů – to už tak pozitivní nebylo. Takže během rozcvičky namísto naší oblíbené vizualizace jsme vizualizovali rodičům, jak to jejich ratolestem za dobu soustředění šlo a jestli je vše v pořádku. Protože to byl poslední den, dopoledne jsme rozdělili a zvládli jsme standard i latinu a prošli jsme jen základy posledních tanců, slowfoxu a pasa doble. Pak rychlý oběd; tedy oběd pro děti a pro nás další lekce. Následovala další z milých povinností, a to společné foto. Protože v dnešní době jsou děti z Instagramů a TikToků na natáčení a focení zvyklé, patří to k jedné z činností, ve kterých jsou děti nezpochybnitelně lepší než před x lety. No a protože po focení už zbyl prostor jen na opakování (které prý David zvládne sám), Tara se vydala domů na první a zároveň poslední volný víkend v naší přípravě. A tak David opakoval a opakoval a pak se loučil s dětmi, a Tara řídila a řídila a loučila se s celníky a hranicích. Po tomto nabitém týdnu měl David spoustu akčních plánů, ale v pátek večer si o nich nechal jen zdát.

Sobota

Jak jsme se měli takto odděleně? David dlouho spal a po zhlédnutí večerního programu olympijských her, kdy jsme dostali dvě medaile z oštěpu a o kousek nám to uteklo v pětiboji, vzal Klárku a Ernesta I. (což je pejsek Davidovy sestry Sáry, která je momentálně na dovolené v Itálii) a všichni šli na procházku do Mariánského údolí. Našlapal ten den téměř sto tisíc kroků! Hm, tedy Ernest – David asi tak deset a po takovéto krásné procházce bylo zase na čase ho vrátit zpátky (Ernesta, ne Davida). Po obědě David totiž šetřil síly na večerní procházku a návštěvu muzejní noci v Brně, až tuto kouzelnou atmosféru stylově zakončil ohňostroj. No a co Tara? Ta sice nezažila muzejní noc, ale i tak se skvěle bavila. Byla totiž už od rána na dvojí oslavě: ráno baby shower (u nás vítání miminka) pro kamarádku Týnu a poté oslava výročí Týniny svatby, takže grilování, videa, přátelé,…co víc si jen přát (David by dodal ohňostroj, ale nechce provokovat. David totiž nikdy neprovokuje, ani nedělá vtipy, natož ty nevhodné.)

Neděle

je vždy takovou druhou stranou mince předchozího dne. Tak moc, jak jsme se oba bavili v sobotu, tolik jsme odpočívali v neděli. Poté jsme samozřejmě každý zvládli cvičení, ale jinak byla neděle věnovaná relaxaci a plánování dalšího týdne.

David a Tara

Týden desátý

se soustředil na soustředění. Do čtvrtka jsme se účastnili 20. ročníku Letního tanečního soustředění v Pršticích, kde jsme i trénovali. Bylo to náročné, nacpat samostatný trénink, společné lekce, practisy, trénování našich svěřenců a spoustu dalších aktivit do 24hodinového dne není jen tak. Konec týdne jsme pak věnovali cestování a regeneraci. No a jak to šlo den po dni?

Pondělí

představovalo první celý den na soustředění. Měli jsme to štěstí, že jsme nemuseli dělat noční dohled nad zvěří (protože jestli jste někdy hlídali větší skupinku dvanácti až osmnáctiletých mládežníků, tak víte, že se západem slunce ožívají a věnují se všemu možnému, jen ne spánku) a mohli jsme spát v klidu doma. V devět hodin ráno jsme byli připraveni na první lekci. Měli jsme trénovat s několikanásobným mistrem světa Paolem Boscem, který je pravidelným trenérem našich soustředění. Ale co se nestalo – Paolovo noční letadlo bylo zrušeno, a proto jsme trénink museli přesunout na odpoledne. Nebylo to ale nakonec ke škodě, protože dopoledne jsme mohli věnovat samostatnému tréninku, kde jsme se, jak rádi říkáme, rekalibrovali po sobotních a nedělním practisech. Na oběd, jak je již pro domácí jídelnu zvykem, jsme měli těstoviny s kuřecím masem. Mně to chutná, ale možná lepší, že Paolo ještě nepřijel, protože české „al dente“ je trošku jiné než to italské. Odpoledne jsme zvládli zbytek aktivit: trénink s Martinem, trénink s Paolem, trénování našich párů a večerní practise. Tréninky byly super, udělali jsme hromadu práce. S Paolem jsme dokončili quickstep, u kterého jsme si vysvětlili poslední nejasné kousky. Poté jsme s Martinem (nebo spíše u něj) tančili ještě o kus víc, vedl totiž soustředění ve stylu Petera Maxwella (jednoho z nejlepších trenérů světa, který je proslulý tím, že učí ze židle), jen od Martina hrozilo nebezpečí zásahu oštěpem ve tvaru berle, který na nás naštěstí ovšem nakonec neletěl (kecám, ale vždycky jsme stačili uhnout.) Po večeři nás čekal už jen practise, který byl taky super – tím myslím super dlouhý, ale aspoň jsme si v hlavě ustálili délku téměř dvou minut, protože se Martin při pouštění hudby párkrát „zapomněl“ (vždycky jen při naší skupině, to je ale náhodička). Poté příjezd domů, rychlá druhá večeře a ještě rychlejší spánek.

Úterý

začalo luxusním vstávání lehce po osmé ráno; po cestě do Prštic jsme se zastavili u Olympie na nastartovávací kávu, kterou jsme si zopakovali ještě při dojezdu. V Pršticích nás už čekala ranní lekce s Paolem. Začali jsme valčíkem, ve kterém jsme pilovali svou novou choreografii tak, aby na příští týden, kdy jedeme do Itálie, byla vybroušená do posledního detailu. Myslím, že jsme udělali pořádný krok na cestě, ale ještě kousek nás přece jenom čeká. Před obědem jsme ještě měli s Paolem společnou lekci, kterou vždy trávíme ve třech rolích: částečně jako překladatelé, zčásti jako trenéři, když děti ještě přesně neznaly kroky, a taky jako trénovaní, kteří procvičují probírané téma. Poté skvělá polévka a chutné lehké jídlo, které i Paolův mlsný jazýček snědl s chutí, čímž jsme dostali takovou naši michelinskou (molinellskou) hvězdu od hvězdy. Odpoledne jsme trošku trénovali druhé, trošku trénovali sebe, a hlavně podnikli další krůček k natrénovanému valčíku s Peterem, tedy Martinem. No a protože jsme pilovali zejména část, kde je hodně kontračeků, začala nás lehce bolet záda, takže jsme přeskočili večerní practise a zvládli jsme trojboj zuby-sprcha-spánek o kousek dříve.

Středa

byla nejdelším a nejtěžším dnem. Čekalo nás totiž večerní match analyze (to už znáte z pátého týdne), tentokrát v českých podmínkách, ale se zahraniční účastí dvou mistrů světa/trenérů. Ráno jsme nicméně začali poslední lekcí s Paolem, protože ve čtvrtek už musel být opět v Itálii. Kvůli tomu jsme měli lekci delší, a podařilo se nám tedy dokončit celý valčík, takže byl připraven na večer i na příští týden. Do oběda jsme stihli ještě samostatný trénink a poté s plnými bříšky rychlý karimatkový power nap. Když jsme se vzbudili, ještě jsme si jako zákusek dali lekci s Martinem, na které jsme se domluvili na tancích na večer. Ještě do včerejška byla volba jasná, plánovali jsme tango a waltz jakožto dva sólo tance pro tuto sezónu, ale když ten valčík nyní fungoval tak parádně, měli jsme příjemné dilema. To jsme nakonec vyřešili jednoduše, a ač na matchi jsme tančili waltz a tango, valčík jsme tančili a natočili předem (jak jste vše mohli vidět na našich Instagramech). Po matchi jsme se protáhli uklízením stolů, za odměnu pak ještě milá diskuse a poté již cesta domů a spát.

Čtvrtek

začal dříve než předchozí dny, protože již o půl deváté jsem museli být na sále, kde nás čekal debriefing (takové dvacetiminutové diskuse s trenéry, kteří nás včera hodnotili). Potěšilo nás, že jsme dostali spoustu komplimentů, jak jsme se od minulého roku zlepšili, i tipů, na čem je potřeba ještě zapracovat. Poté jsme absolvovali ještě dvě individuální lekce a pár hodin trénování našich svěřenců. Příjemně unavení jsme se po večeři odebrali domů a sbalili si věci na zítřejší cestu, kterou jsme plánovali už na brzkou pátou hodinu, abychom se vyhnuli vídeňským tradičním ranním zácpám. No a protože David je velice poctivý v balení kufrů, přihodil pár kusů čistých ponožek a spodního prádla (taky čistého) do kufru, který si minulý týden nevybalil, a šel si lehnout, zatímco Tara si nudně sbalila znovu vše jiné, a dokonce to naskládala i do auta.

Pátek

nás zastihl ještě se zalepenýma očima, protože jsme ráno vstali už před pátou hodinou. David si dobalil ještě pár věcí, na které si v posteli během noci ve snu vzpomněl, že mu minule chyběly, a po vypití kávy s dalším cestovním šálkem v ruce vyrazil skládat věci do auta. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že Tara svoji (o kousek větší) polovinu do auta už naložila. Potom co David vše přeskládal (protože mu musí vše vycházet jako tetris), konečně jsme vyrazili. David vydržel řídit až na české hranice, kde se vyměnil s Tarou, která pokračovala až skoro do Grazu (je to prostě silná žena). Poté, co jsme dorazili do Mariboru, jsme měli na programu velice důležitou aktivitu, a to regeneraci. Začali jsme tím, že jsme se odebrali na regeneraci v horizontální pozici přikryti pokrývkou proti úniku teploty, což jsme vydrželi až do pozdního oběda. Po tomto kvalitním spánku jsme si dali obědo-večeři a šli na podvečerní procházku. Když jsme se vrátili domů, připravili jsme si lehkou pozdní večeři z popraskané slané kukuřice a věnovali se studiu americké filmografie, konkrétně netflixové novinky „New doctor“.

Sobota

patřila k jednomu z těch dní, kdy se snažíte dohnat to, co jste v předchozích dnech nestihli. Takže jsme začali pozdním vstáváním, pohodovým předobědovým cvičením a následně jsme se věnovali přípravě přednášky, kterou máme příští týden na International training camp Molinella. Vyhledávali jsme spoustu materiálů, prošli jsme řadu knih a videí, až jsme skončili s kupou poznámek a knížek. Když jsme viděli, kolik toho je, shodli jsme se, že bude moudřejší to nechat na zítřek. Nicméně Davida čekala ještě nějaká práce nejen k dalšímu soustředění pro začátečníky, ale hlavně na mistrovství světa. Tara měla nějaké pochůzky po městě, a navíc byla pověřena nákupem na pár dalších dní. Společně jsme si pak dali večeři a další díl našeho seriálu.

Neděle

měla v plánu jen dvě činnosti. Dokončit všechny přípravy a odcvičit další HIIT. Při snídani jsme vedli diskusi nad pořadím těchto cvičení, znáte to: “moc horko“, „moc brzo“, “moc blízko jídla“ a populární “moc se mi nechce“. Takže jsme pracovali tak dlouho, až jsme se dostali ke cvičení v moment, kdy začínalo pršet. A tak před námi vyvstala hamletovská otázka – jít cvičit v dešti, nebo nejít cvičit v dešti? No, nejdříve jsme se domluvili, že to odložíme, nicméně protože nám došly příspěvky na Instagram, rozhodli jsme se, že odcvičíme kousek, který natočíme. První interval se nám nepodařilo natočit, protože jsme zvolili špatný úhel kamery, ve druhém nám spadl telefon na zem, a tak jsme nakonec celý HIIT odcvičili v tom největším dešti a pak celí promočení udělali pár fotek a spokojení odešli domů, když už déšť přestával. Večer nás čekala jen krátká oslava narozenin Tařiny maminky Alenky a spánek a příprava na další týden.