Když jsem se tam vydával kdysi poprvé, tak jsem si pořídil na tu slávu nový béžový oblek, který zcela jistě okouzlí všechny taneční celebrity, které my kamarád co se mnou letěl sliboval.

Když jsem ho ale přinesl domů a viděl ten malý červený kufřík, kam se měla vejít veškerá paráda na celých sedm dní ve velkém světě tance, tak jsem vůbec netušil, jak to tam všechno nastrkám;)

Po několika pokusech to přece jen vyšlo a já mohl vyrazit směr Praha-Manchester…

Odbavení a odlet proběhl hladce, ale celý let proběhl v bouřce, která letadlem smýkala tak, že už jsem nevěřil, že se do vysněné Winter Gardens podívám., ale mělo to šťastný konec v podobě dramatického přistání v Manchesteru.

Překvapení všech, byla mokrá zavazadla účastníků letu a tak můj roztomilý červený kufřík vypadal spíš jak utopený lodní kufr z druhé světové válka a já měl oprávněné obavy o stavu svého šatníku….

Za pár liber mě taxikář hodil na laciné ubytování a vybalování vypadalo tragicky… Zlatý hřeb svého šatníku a to béžový oblek, jsem vyndal v nedobrém stavu, jako obleček pro vodníka česílka.

Naštěstí to spravila sprcha a fén, který za libru fungoval minimálně 5 minut;)

K večeru jsem se vydal prozkoumat soutěž. Neznalý poměrů, jsem zakoupil vstupenku a usednul na volná místa v první řadě. Jaké bylo moje překvapení, když po přestávce si kolem mne sednul Alan Fletcher, Hans Galke a Bryan Watson s Carmen. Dívali se na mě, jako kdybych přiletěl z marsu a já s noblesou sobě vlastní jsem odkráčel do zóny ke stání, kde jsem na jedné noze sledoval slavný Team match.

Blackpool jsem pak navštívil mnohokrát a vždy to pro mně byla obrovská dávka inspirace, kterou jsem v sobě zpracovával celý následující rok. Písničky si zpíváte celou cestu na letiště a fígle těch nejlepších tanečníků si jdete zkoušet, jen co položíte doma tašku za dveře…

Blackpool Dance Festival Vás nadchne prostorem, hudbou, atmosférou….. Nejde přesně popsat, proč jet právě tam, ale určitě byste to měli udělat;)

Váš tanečník

Vážení tanečníci, dnes Vám přinášíme rozhovor s českou taneční hvězdou, Jakubem Drmotou. Jakub je Mistr ČR, finalista Blackpoolu a z Českých Budějovic to dotáhl až do dalekého Hongkongu, kde se aktuálně pohybuje mezi tanečními hvězdy WDC. Nehodláme to déle obkecávat a pojďme na věc.

1. Jakube, jsme rádi, že máme tu možnost s tebou udělat rozhovor. Jak se cítíš v této době?

Děkuji za rozhovor. Na této době je těžké hledat něco pozitivního. Snad jen, že konečně máme čas. Máme ho spoustu. Čas na věci, které chceme dělat, čas, který můžeme investovat sami do sebe a zjistit co a jak vlastně chceme až se svět vrátí zpět do starých kolejí. Také jsem sám prošel Covidem, když loni v listopadu přišla v Hong Kongu vlna, která se začala šířit přes tanečníky a jejich studenty. Naštěstí jsem měl lehký průběh, nicméně zajímavé je, že tady v Hong Kongu nás všechny, co měli pozitivní test poslaly do nemocnice a nepustili nás až dokud jsme neměli v těle testem prokázané protilátky. Zároveň všechny lidi, se kterými jsme byli v kontaktu během posledních dvou týdnů, zavřeli na 14 dní do karanténního kempu. To jsou takové narychlo nainstalované jednotky, boxy, který každý slouží karanténní pokoj. Takže já jsem byl dva týdny v nemocnici, i když jsem byl bez příznaků a Magda byla dva týdny v kempu. Zkušenost, na kterou jen tak nezapomeneme.

2. Jsi tanečník, který udělal v Česku bohatou taneční kariéru vyvrcholenou ziskem titulu Mistra ČR. Co ti chybí z českého tanečního prostředí nejvíce?

Z mých zkušeností v ČR je a byla spousta opravdu skvěle organizovaných soutěží.

Myslím že i pro zahraniční páry musel být zážitek zatančit si v Pražské Lucerně, nebo Ostravské ČEZ aréně.

Určitě bych si rád na těchto, a i dalších soutěžích v budoucnu někdy opět zatančil.

3. Kde se teď momentálně pohybuješ a jak vypadá tvůj běžný den?

Žijeme s Magdou už několik let v Hong Kongu, kam jsem se přestěhoval za prací. V době před pandemií jsme celkem často cestovali ať už do Evropy na soutěže, nebo po Asii. Teď už jsme skoro rok a půl jen v Hong Kongu. Náš týden vypadá tak, že máme každý den 3 hodiny vlastní trénink, a zbytek je vyhrazen pro práci a odpočinek. Je skvělé, že v HK je poměrně velká komunita tanečníku z Evropy, takže máme takovou vlastní taneční bublinu. Pomáhá to, při životě v asijském šíleně zalidněném megaměstě.

5. V nedávné době SUT oznámil vytvoření WDC Amatérské ligy v Česku. Co si od toho očekáváš a budete s Magdou jeho součástí?

Já jsem nadšený z toho, že SUT vytvořilo seskupení pro amatérské páry pod hlavičkou WDC. Jsem rád, že představují i bodový systém na postupové soutěže a tím mohou páry od začátku své kariéry tančit pod WDC. Doufám, že projekt bude vzkvétat a velmi fandím jejím organizátorům. Já sám jsem se rozhodl díky tomu vrátit se zpět k reprezentování ČR a jsem za to velmi rád. Těším se na soutěže v ČR a těším se na to, že si opět zatančím doma.

6. Se svou poslední partnerkou Magdou si udělal velký skok vpřed a po 8 letech si opět vkročil do finále na Blackpoolu. Jaký to je pocit?

Jednoznačně nezapomenutelný, neopakovatelný a jedinečný. Akorát ten pocit trvá krátce, po návratu domů, už člověk přemýšlí co dál, co třeba zlepšit a už klepe na dveře další soutěž, takže je to takový moment, ale přesně pro takové momenty my tanečníci děláme to, co děláme.

7. Oblíbený tanečník?

Gaynor Fairweather

8. Kteří lidé tě po tvé taneční cestě ovlivnili nejvíce?

Těch lidí byla celá řada, od mých prvních učitelů, až po ty současné. Veliké díky určitě patří manželům Bartůňkovým, kteří nás vzali pod svá křídla, nechali nás přespávat u sebe doma abychom mohli trénovat v Praze a také nás vzali na naší první mezinárodní soutěž, kterou byl juniorský Blackpool. Dále v Čechách to určitě byl Karel Bank, Jaroslav Kučera, Petra Kostovčíková, Ján Kliment, kteří mě od juniorů trénovali a od kterých jsem se mnoho naučil za což jim patří můj vděk. Ze zahraničních učitelů na můj tanec mají určitě největší vliv Donnie s Gaynor.

11. Jaký byl nejhezčí moment ve tvé taneční kariéře?

Těch momentů také byla celá řada, od každého titulu mistra ČR až po dvě finále na Blackpool. Jeden z momentů, který pro mě ale byl opravdu nezapomenutelný bylo čtvrtfinále na International Open Championship v Royal Albert Hall byla to naše 3 velká soutěž společně s Magdou a ten výsledek byl vysoko nad naše očekávání v té době.

12. Tvé oblíbené taneční video?

Dnešní rozhovor s Jakubem Drmotou je u konce. Taneční hvězda, která už má něco za sebou. Doufáme, že to bylo pro Vás inspirativní a my se budeme těšit na příštího speciálního hosta.

Děkujeme, Redakce OTANCI.CZ

Předpokládá se, že nápad na festival vzešel od pana Harryho Wooda, nebo pana Nelsona Sharplese, hudebních vydavatelů.

V té době se v tanečních sálech tančil hlavně valčík a výše uvedení pánové dostali nápad své skladby dostat více mezi lidi.

První taneční festival Blackpool se konal během velikonočního týdne v roce 1920 ve velkolepém sále císařovny v zimních zahradách. Moderní taneční sál (Winter Gardens) a latinskoamerické tance v té době ještě neexistovaly a tento festival byl věnován třem soutěžím, ve třech tancích a ve třech tempech – valčík, dvoustupňový tanec a Foxtrot. Soutěž se konala každý den a čtvrtou noc byl jako vítěz vybrán jeden tanec.
Prvním předsedou rozhodčích byl pan James Finnigan, později se stal spoluzakladatelem a prvním prezidentem Spojeného království Aliance profesionálních učitelů tance.

Model profesionálních a amatérských soutěží se rozeběhl od roku 1929.

Akce zahrnovala mistrovství na severu Anglie, amatérskou soutěž Veleta, soutěž veteránů ve valčíku plus originální taneční soutěž.
Sir John Bickerstaffe Shield byl představen vítězi soutěže, což byla hlavní cena.

Během této doby se tanec začal měnit a lidé se začali zajímat o „anglický styl tance“ tance, který dnes známe jako tance standardní.

Pro amatérskou akci se v celé zemi konalo 250 předběžných kvalifikací s přibližně 40 okresními finále. Jejich vítězové pak měli právo tančit v Blackpoolu ve velkém finále.

 

 

V roce 1937 byl v Blackpoolu představen skating systém známek , který se dodnes používá v Blackpoolu a po celém světě.

Po vypuknutí války v roce 1939 proběhl velmi omezený festival v roce 1940, ale pak se vše na pět let zavřelo a znovu se otevřelo v roce 1946.

Od tohoto bodu byly události scénického tance zcela vynechány. Poprvé však byla zahrnuta nová událost, British Amateur Old Time Sequence Championship, která byla mimořádně populární.

Ve stejném roce zemřel pan Bunny Hayward. Od roku 1929 je rezidentním MC v taneční síni císařovny a soutěžící na festivalu. Byl také spoluředitelem paní Idy Ilettové z Blackpool School of Dancing. To znamenalo, že pan PJS Richardson se stal referentem a předsedou rozhodčích festivalu. Pan WHH Smith se stal tajemníkem festivalu a v roce 1954 se paní Ilett stala prvním oficiálním organizátorem tanečního festivalu.

Kvůli popularitě soutěží Sequence se společnost Winter Gardens Company rozhodla uspořádat Old Time Ball v říjnu 1950, což bylo považováno za 1. Blackpool Sequence Dance Festival.

Původní taneční festival Blackpool se neustále rozrůstal a v roce 1953 se soutěžilo o amatérské a profesionální mistrovství na severu Anglie, soutěž v tanečních formacích Ballroom Formation, British Amateur and Professional Ballroom Championships a Professional Exhibition Dancing Competition.

Již ve třicátých letech minulého století existovaly mezinárodní vazby, ale až v padesátých letech začal příliv zahraničních konkurentů.

Na jižním balkónu ve Winter Gardens byla vyhrazena speciální část pro zahraniční návštěvníky. Patroni seděli v tomto boxu, dokud do roku 1980 nebylo tolik zahraničních konkurentů a diváků, že box musel být vyřazen, protože to bylo zcela nepraktické. V posledních několika letech bylo na festivalu zastoupeno padesát zemí s velkým počtem z Japonska, Německa, Itálie a USA.

Zavedení latinskoamerického tance mělo velký dopad na taneční svět. V roce 1961 se konal britský amatérský latinskoamerický turnaj, po kterém následovala profesionální soutěž v roce 1962. Tyto dvě události byly v roce 1964 povýšeny na status mistrovství.

Vzhledem k tomu, že do Blackpoolu přicházelo stále více zahraničních konkurentů, bylo rozhodnuto uspořádat malý festival pouze pro britské taneční páry a v listopadu 1975 se v sále císařovny konal první britský uzavřený taneční festival. Název byl nyní změněn na britské národní mistrovství.

Hlavní organizátorka paní Ilettová zemřela v srpnu 1978. Z festivalu se stala nejslavnější událost na světě.
Organizátorem festivalu je nyní paní Sandra Wilsonová.

Její manžel, pan Bill Francis, převzal organizaci festivalu, ale se zhoršeným zdravím odešel do důchodu v listopadu 1980. Jeho nástupkyní byla paní Gillian MacKenzie, která odešla do důchodu po tanečním festivalu v Blackpoolu v květnu 2004.

Událost, která má největší oblibu u diváků, je každoroční profesionální týmový zápas, který začal v roce 1968 a pokračuje dodnes. Začalo to dvěma týmy, Německem a Velkou Británií, tancem deseti tanců, ale po mnoho let byly pozvány čtyři týmy. V tomto týmovém zápase tančily týmy z Německa, Japonska, Itálie, USA, Austrálie, Ruska a Skandinávie. Neutrální soudci jsou vždy vyzváni, aby o této události rozhodli.

Zdroj: web BODF